REALITA LÉKAŘSKÉ PÉČE

Je to jako vtip, ale není. Tady to tak vlastně léta funguje…!!!! Já ale znám výjimky, přesto věřím, že to nemusí být vtip.

Říká mladý lékař staršímu kolegovi:

"Těch chorob je tolik, jak je mám poznat?“

Zkušenější lékař se usměje a říká:

"Přijde kuřák, řekneš mu, že to má z kouření. Ožralovi, že z chlastu.

Přijde tlusťoch, hodíš to na obezitu. U chcípáka na podvýživu.

Když v práci dře nebo je sportovec, tak to prohlásíš za přetížení nebo přetrénování.

Usedlému řekneš, že je to z nedostatku pohybu.

Mladému, že jde o růstové problémy. Starému, že je to ve stáří normální.

A co máš říci masožravým, vegetariánům, opáleným a neopáleným, to už snad chápeš sám, vždyť na co bys jinak měl ten čerstvý diplom.

Vyúčtuješ si měření krevního tlaku a poplatky a hlavně mu nakonec předepíšeš hrst prášků od nejlépe platícího dealera.

Když přitom bude remcat, že mu minule po těch prášcích bylo hůř, a že mu nepomáhají, tak mu řekneš, že lékař jsi ty a ne on, že musí něco vydržet, že začnou zabírat až po delším čase, že je určitě bral nepravidelně nebo že je asi zapíjel alkoholem a ať je určitě bere dál.

Když bude hodně otravný, vyměníš mu je za prášky od druhého nejlépe platícího dealera, poznamenáš, že tyto už jsou ty vůbec nejlepší, že jsou ze Švýcarska a budeš se u toho tvářit, jako bys mu je platil ze svého."

Mladý: "No ale co když přijde zcela průměrný nekuřák?"

Zkušený: "No potom ho, podle své nálady, buď prohlásíš za hypochondra a vyhodíš ho hned nebo řekneš, že je to psychosomatické a přihraješ ho kamarádovi psychiatrovi."

Mladý: "Ale co když se ho ani potom nezbavím?"

Zkušený: "V takovém případě ho pošleš na kolečko odborných vyšetření. A máš od něj pokoj nejmíň na rok. A kdyby i to náhodou přežil a ještě se k tobě vrátil, už bude dávno mít jiné starosti, nevzpomene si ani, jak se jmenuje, natož aby tě otravoval, že chce nějakou diagnózu a léčbu."

Mladý: "Díky za rady, nepochybně ze mne bude také výborný lékař."

6. 2. 2017 IR

*****************************************

Jak to vlastně mohlo být?

Musím se vrátit do minulého století, kdy jsem byl svědkem zakládání České fonoklubu. Podmínkou registrace bylo svolení ministerstva vnitra. Byla to šedesátá léta, kdy byla podporována zájmová umělecká činnost. Tehdy byli fonoamatéři (blázni hrající si s magnetofony) roztroušeni po celé republice a "sjednocovalo" je soutěžení. Šlo o zvukové snímky, jejichž autoři, v případě vítězství, mohli s podporou úřadu ministerstva kultury cestovat na podobné soutěže do zahraničí. Známá byla Rallye Dijon, kde se setkávali fonoamatéři z celé západní Evropy. Pochybnosti o registraci fonoklubu tehdy jednoduše rozptýlila Gusta Fučíková slovy: "Odsouhlaste to. Alespoň je budeme mít pod kontrolou a také poznáme všechny členy." A právě tento motiv mi zazvonil v uších při zmínce, jak konfident StB zakládal Jazzovou sekci. Ano, budeme mít ty hlavní pod kontrolou a Srp bude mít zásluhu. Jenže on si začal myslet, že jde skutečně o jeho zásluhu, a tak se prozradilo jeho "krytí", proto ho pro výstrahu, že se nikdo beztrestně nevyváže, prostě zašili.

A tak bych toho hrdinu poslal do koutku na hanbu, aby se alespoň trochu zastyděl, když se ani těm, na které práskal, neomluvil...

25. 1. 2017 IR

**************************************

Poradíme se s právníky

To je již takový folklór hradních mocipánů. Jen tak namátkou se mi vybavuje rozsudek o omluvě Zemana vnučce Ferdinanda Peroutky. To, že si vymýšlel Zeman, se nějak svezlo na hradní administrativu. Tam prý právníci vymysleli jakousi kličku, proč to nemusí být omluva. Ani nabytí právní moci rozsudku hradem nehnulo, protože se soudkyně Zemanovi nelíbila. Mladá, nezkušená a žel, vzala v úvahu pouze fakta.

Trapná je již tahanice o Mynářovu bezpečnostní prověrku. Právníci také radí, takže Zeman může počkat až na verdikt nějakého soudu, který vydá usnesení, že to je vlastně jedno. Když prý vydržel bez prověrky tak dlouho, tak do konce Zemanova mandátu to již doklepe.

Zeman jmenoval do Etické komise pro 3. odboj svého kamaráda Karla Srpa, jenže... Premiér odmítl jmenování podepsat. A Zeman se dnes vyjádřil, že nebude rozhodnutí premiéra akceptovat. Potíž je v tom, že Zeman ani Srp nechápou, co Etická komise je, a vůbec, co a je a co není etické. Taky to budou řešit právníci?

Ústava je jen jedna a nikde se nenajde skulina, jak ji obejít?

Podrobněji se můžete seznámit s ústavními právy prezidenta na:

http://zakony.centrum.cz/ustava-ceske-republiky/hlava-3

24. 1. 2017 IR

**********************************************

Vyvážené či nevyvážené zpravodajství

Co očekávám od zpravodajství. Pokud možno pravdu o určité události. Nezajímá mě vyváženost zpravodajství, protože nevím, co to vlastně je. Chci informaci rychlou a objektivní. Vím, že objektivní vlastně neexistuje, protože v každé zprávě je "podpis" samotného zpravodajce nebo agentury. Již zde si musím vybrat, komu mohu věřit, resp. komu chci věřit. Každý z nás má určité zkušenosti s vnímáním zpráv určitého zdroje. Často pomáhá vlastní zkušenost s určitou událostí a zpravodajství o téže události. Já si "vytipoval" ty, kterým věřím víc než ostatním. Také jednotlivá média si časem zařadím a většinou se mi daří neměnit názor na tu či onu agenturu nebo vydavatele.

Proto nemohu souhlasit s názorem, že vlastník médií nemá vliv na zpravodajství a komentáře.

A jsem u vyváženosti. Jak může být takové zpravodajství vyvážené, když informuje o vrahovi, zloději nebo teroristovi? To má pak po zprávě, že byl zastřelen člověk, v zájmu vyvážení následovat zpráva kolik lidí nebylo zastřeleno, nebo postačí údaj, kolik dětí se v témže čase narodilo? Nezastřelených by však bylo více. Stejně tak zpráva o zloději by mohla být vyvážena číslem, kolik lidí současně nekrade. To však nebude vyvážené, protože (doufám) těch poctivých je přece jen více.

Zkusím to jinak. Je pořad o politikovi, který byl usvědčen ze lži. Pak se bude hledat těžko takový, který nelže. Události dne je možné také komentovat. Nemyslím tím, že si dva strejdové sednou do studia a formou otázek a odpovědí přesvědčují posluchače nebo diváky, kolika slovy umí hovořit o ničem. Navíc tázaný, řekněme odborník, před každou odpovědí přidá ehm hm nebo zachrochtnutí, což má působit jako důkaz přemýšlivosti.

Komentovat má komentátor, a to sám, řečí plynulou a srozumitelnou. Předpokladem je, že tématu rozumí a hovoří za sebe. Z toho plyne, že komentář není objektivní, ale podle "kvality“ komentátora se objektivnímu pohledu více či méně přibližuje. Procento objektivity se měří velmi špatně, zvláště při stranění pravé či levé části politického spektra. Větší procento objektivity přisuzujeme názoru, resp. komentáři bližšímu našemu pohledu na svět. Proto nemůže být komentář, se kterým souhlasí bez výhrady všichni. Já sám jsem z principu nedůvěřivý ke dvěma krajnostem. K mladému politologovi a starému borci se stokrát převlečeným politickým kabátem.

Také tu máme profesionální dezinformátory, celé weby jsou zaměřeny na protiunijní a protizápadní propagandu. Cílovou skupinou jsou lidé důvěřiví, méně vzdělaní nebo frustrovaní svými neúspěchy, za které viní instituce nebo konkurenci. Další skupinu tvoří závistivci, kterým je poctivá práce cizí. Obrana proti takové propagandě je velmi obtížná. Musím přiznat, že ta propaganda není hloupá, určitě by ji ocenil i sám Paul Joseph Goebbels. Jsou to často opakované lži, kterým se nakonec uvěří. Jsou "dávkované" po malých dávkách a narazí se na ně všude. Sociální sítě jsou spolehlivými šiřiteli. Tady si dělám "sociologický" průzkum, kde se mi ukazují ti, které jsem kdysi bral, jako že jim „čouhá sláma z bot“, a nyní vidím jejich rudá srdce. Nemusí jít přímo o komunisty. Jde ale o prosťáčky, kterým vyhovoval organizovaný život bez přemýšlení, a s trochou šikovnosti i bez práce. Oni pamatují dobu, kdy bohatý byl třídní nepřítel a dnes by jim měl "poroučet"?

V boji s propagandou mají naše média velký dluh. Tady asi hraje svou roli doba, kdy redaktor - zpravodajec studoval žurnalistiku a byl-li třeba jako dobrý komunista zpravodajem v Moskvě, snaží se nyní zmírnit nebezpečí propagandy v zájmu "objektivity", což je tak okaté, že tomu ani sám žurnalistický matador nemůže věřit.

Když má být v rozhlase či televizi rozhovor s nějakou osobností, měl by redaktor vědět o tázaném víc, než to, kdy se narodil a kolik medailí na svém kontě má. A měl by umět mluvit správně česky. Neměl by se snažit dokazovat, že jde víc o jeho důležitost, něž o hosta. Má-li u mikrofonu politika, měl by o něm vědět vše dostupné a neměl by se nechat vést politikem. On se má ptát a trvat na odpovědi. Na kvalitě otázek závisí fakticky výsledek. Divák či posluchač si z odpovědí udělá obrázek o politikovi sám. Potíž bývá v tom, že se politici snaží vykroutit z otázek, které považují za nepříjemné a snaží se vedoucímu redaktorovi naznačit, že by měl zasáhnout ve prospěch tázaného, tedy cenzurovat. Tomu se odjakživa říkalo omezování svobody projevu.

Jak vidno, na vyváženost v programu anebo jen ve zpravodajství lze žehrat, souhlasit nebo kritizovat, vždy stačí jen určit si úhel pohledu. A ten určuje, kdo je právě u moci. S výsledkem lze také naložit podle téhož klíče - odvolání nebo pochvala. Jenže kvalitu a objektivitu bez jakéhokoliv druhu cenzury nelze hodnotit jen v kanceláři lidmi, kteří jsou jmenováni politiky.

6. 1. 2017 IR

*******************************

Dal mi účtenku, ale já ho stejně nahlásím...

To není vtípek o EET, ale smutná realita. Vzal jsem si tu větu z PL. Udavači a závistivci. My to svalujeme na komunistický režim, ale já to vidím trochu jinak. Vybavilo se mi totiž tatínkovo vyprávění o příhodě v zubní ordinaci. Táborští pamětníci si možná vzpomenou na excelentního zubního lékaře doktora Závorku, u něhož byl tatínek za Protektorátu zaměstnán. Protože se o kvalitě práce doktora Závorky všeobecně vědělo, mělo to jeden negativní dopad. Chodili k němu i lidé z táborského gestapa a právě velitel Müller si při jedné slabé chvilce postěžoval. Že si kolikrát neví rady s tolika udáními, která mu přijdou na stůl. Kdyby toho nebylo, neměli by prý koho zatýkat. A právě ti místní udavači se stali po převratu horlivými a vozili Müllera v kleci po Táboře.

Jiný příklad. Soused Král byl tehdy přednostou na poště u táborského nádraží. Před válkou byl členem Vlajky, což bylo malé československé nacionalistické hnutí. Pro nás byl "vlajkař", což mu zůstalo jako vypálený cejch i za Protektorátu, i když se toho vzdal a stal se loajálním úředníkem. Mezi naším bytem a bytem Králů byla velmi průzvučná stěna, takže občas tatínka pozlobil otázkou copak mu napovídal Londýn. Rozhodně nebyl udavač, ale poznal lidi, kteří posílali udání na gestapo, podle rukopisu z jiných zásilek, které tamní poštou prošly. Tatínkovi se svěřil, že má jejich seznam, který předá "úřadům" v osvobozené vlasti. Jenže to nestihl, protože při vstupu prvních Rudoarmějců do Tábora, se někteří z Králova seznamu stali členy RG. Tedy revoluční gardy, která se časem stala rabovací gardou. Ještě týž den Krále odvedli z domu a bez soudu ho, za asistence vojáků Rudé armády, na náměstí pověsili, jako pomstu "Vlajce".

Až v roce 1950 byl pan Král rehabilitován, rodina dostala omluvný dopis podepsaný Gottwaldem, ale z udavačů se zatím stali vzorní straníci, kteří žili spokojeně a možná, že některý z nich je tu dodnes.

Babiš, bývalý agent, jistě ví, jak udavače inspirovat, jen nevím, kdy to skončí a kdo tomu učiní přítrž.

A jsem u té otřepané výzvy. Ano, musíme jít volit, aby nás bylo tolik, že moc, takových jako je Babiš, rozmělníme a oslabíme.
8. 12. 2016 IR

  *****************************************

Co blb, to názor aneb všichni rozumí politice

Také jsme říkávali, že tomu rozumí každý, kdo má díru do zadku.

Z naznačeného vyplývá nejen co Čech, to muzikant, ale i odborník na politiku. Přiznám se, že mám také názor. Domníval jsem se, že je dobré, když jde do vyšší a vysoké politiky vzdělaný a bohatý člověk. To proto, aby nebyl třeba v parlamentu pitomec nebo jen hochštapler, který bere politiku jako dobrou cestu ke zbohatnutí. Nejsem rád, že jsem se ošklivě zmýlil, přestože se říká, že mýliti se je lidské. Ale také jsem se zmýlil v tom, že jakkoli získané vzdělání je zárukou slušnosti u politika.

Opět zmýlená, ale je tu ještě pojistka – volby, jenže… I když je má paměť děravá, vzpomínám si, jak se chovali politici do roku 1989. Pravda, zjednodušili nám rozhodování. Samozřejmě mezi sebe nikoho nepustili. Funkce byly jako spojité nádoby ve velké laboratoři. Každý si mohl vyzkoušet funkci, kterou si dohodl a nikdo neodcházel. Šel jen na jinou funkci. Co bylo důležité, že jich zůstával stále stejný počet, bylo-li potřeba utvořit novou funkci našli se ti, kteří si vzali na svá bedra víc funkcí, a bylo po problému.

A jak jde život, i nyní je to stejné. Mezi sebe slušného nepustí. S trochou opatrnosti pustí poslušného a to podmíněně. Nikdo se dobrovolně funkce nevzdá, pokud nemá vyhlédnutou vyšší. Nyní mají šanci dostat se do struktur EU. Nikomu nevadí, že na EU nadává, ale už se těší, že EU dává a dost na výdaje, aby si tak užil moci.

Jak se stává z obyčejného jedince ve funkci neomezený a neomezitelný politik?

U našich předchůdců se stával vůdcem stáda samec, který si mezi ostatními samci dominanci vybojoval. A to s každým „tváří v tvář“. To se nyní také děje, ale již ne tak čistě. Někomu stačí koupit si celé stádo za 30 korun, někdo sliby, o nichž soudný člověk ví, že je to pouhý blábol, a někdo se pouze sveze se stranou, která právě vítězí. To se pak člověk stane někým vyšším ve svém společenství? Jít do politiky zbohatnout je normální, jít bohatý a nemít další nároky? To již také neplatí, ona totiž moc , tedy politická moc, je opojná a každý chce víc a víc. Jako politik má pak lepší páky na likvidaci konkurence, byť drobné, ale ten pocit je jistě úžasný.

Je to znát již od mateřské školky. Dítě dostane službu při obědě. Má dohlédnout, aby se: jedlo příbory, odnášely prázdné talíře k okénku a po obědě zastrčily židličky ke stolkům. A co se stane. Začíná ostatní popohánět, okřikovat, zkrátka buzerovat. Kdo byl na vojně, jistě si vzpomene na první převlékání do uniformy. To také dostal jeden z nás „na povel“ určitou skupinu, a už byl někdo vyšší, a protože ještě nevěděl, jak správně buzerovat, nebyl nijak „zlý“. To již velitel světnice, či družstva byl ostřejší. Co se však dělo před vánočními svátky, resp. při získávání volných dnů, to by se dalo srovnat jen se současným bojem o koryta.

Takže se nemůže nedivit, že člověk často zapomíná odkud vyšel. Za totáče byl dobrý dělnický původ. Dnes na to stačí jen „dobrý žaludek“. I bývalý tajemník, vexlák nebo i spolupracovník StB, není bez šance. Dokonce člověk obviněný z machinací je řádně zvolen třeba senátorem. Není bez zajímavosti, že si u nás testovaly firmy ze zahraničí různé hry, jestli nelze ošulit pravidla nebo ochranu proti kopírování. My jsme totiž experty na hledání skulin a nejlépe v zákonech nebo jen v nějakých pravidlech.

To jsem popsal jednu z etap našeho života, kterou můžeme nazvat před Zemano-Babišovou, kdy se daly, s trochou nadsázky, vysledovat jakési snahy o život podle pravidel a zákonů.

Nyní píšeme Novou dobu. Začala vlastně již v roce 2013 přímou volbou prezidenta.

Hlava státu byla v mých představách z dětství jakási zářná bytost, která je vzorem pro všechny občany. Dokonce si vzpomínám, jak se komunisté pokusili dehonestovat T. G. Masaryka, kterého si vážili mí rodiče i prarodiče. Pravda, nebyl ideální, ale to, co nyní máme na Hradě, přesahuje všechny společenské normy, které pro úřad hlavy státu vnímáme.

Nebudu opakovat, co všichni viděli nebo slyšeli v rozhlase či televizi, jen se pokusím hledat motivy takového jednání. Jistě to souvisí s poškozením mozku alkoholem a desetiletou přípravou na návrat do politiky. To když v roce 2003 dostal nejméně hlasů ve volbě prezidenta po níž utekl, jako malý kluk zadem z Vladislavského sálu, dal pohledem do kamery signál - já se vrátím! Na ten pohled nezapomenu a vždy si na něj vzpomenu při jeho výrocích na adresu těch, kteří ho evidentně nevolili. Chytrý a mstivý, toť pravá tvář hlavy státu. Povrchní pohled na jeho činy nelze brát jako státnickou hloupost. Je si velice dobře vědom své neodpovědnosti ve funkci prezidenta, proto si s celou republikou hraje, jako by mu patřila. Jedná přesně podle přání té skupiny, která ho zvolila. Za spolupracovníky si vybral takové, že by je ani komunisté za totáče nemuseli měnit. Líbí se mi mluvčí Ovčáček, který ví přesně, co si pan prezident myslí. Ani kancléř nevybočuje z řady. Je arogantní a také ví, že mu hrad i s hradní stráží patří.

I když Zeman má občas výraz nepřítomného opilce, ví jak konkrétního politika "pozlobit". Dokonce donutil šéfy horní i dolní komory Parlamentu ČR a předsedu vlády, vydat ponižující prohlášení o našem podřízeneckém vztahu ke komunistické Číně. Sobotka měl ještě za úkol odstavit Hermana z pozice ministra kultury po přijetí Dalajlámy na půdě ministerstva. Jenže JAK to udělat? Rekonstrukce vlády? Kejval Sobotka to zkusil, ale udělal jen radost Babišovi s ministrem zdravotnictví a Zemanovi za Dienstbierův výrok o opilci při čekání na výsledky volby v roce 2013, ale i za občasnou kritiku směřovanou k Zemanovi. Celá šaškárna se samozřejmě minula účinkem, protože za Hermana se postavil předseda s celou KDU-ČSL.

Kritiků má Zeman a jeho parta na Hradě docela dost. A že si někteří neberou servítky vyvolalo u lokajů znamenitou reakci. Navrhují zákon o hanobení hlavy státu a já nevím koho všeho se to má týkat. Nevšimli si, že říkáme, na hrubý pytel, hrubá záplata nebo, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Zeman se ani nedovedl omluvit, jako chlap, za vymyšlený Peroutkův výrok a hledá, resp. jeho lokajstvo hledá cestu, jak se z kauzy vylhat. Krátce řečeno Zeman si začal, resp. jeho hospodský slovník byl v prvních Hovorech z Lán podnětem k napomenutí Radiožurnálu, že může dostat pokutu za vulgarismy ve vysílání. Byly první a poslední na Radiožurnálu. Tak se vykecává na soukromých médiích a veřejnoprávní media ignoruje. Když se o nich zmíní, tak jen urážkou. Jen zpravodajství se snaží informovat o dění kolem sebe. Vše má pod kontrolou? Zatím ne úplně, ale již jeho parta a Babišovci chystají novelu zákona, která je i jemu blízká. Bude mít média, pokud to ve Sněmovně projde, pod kontrolou a může jim již velet a kdykoliv jim jmenovat šéfy. Tedy něco jako kdysi ÚV KSČ, ale demokraticky!?!

Myslím, že se míra voličovy trpělivosti pomalu plní, takže spoléhám na volby a proto již nyní apeluji: Jděte všichni k volbám! Nevím sám, koho budu volit, ale jistě vím, koho NE.

3. 12. 2016 IR

******************************

Mé fantazírování?

Zeman, Ovčáček a zástupce čínského velvyslanectví zjistili, že bude v Praze Fórum 2000, kam by mohl přijet i dalajláma.

Jak zajistit, aby se tu dalajláma s nikým nesetkal?

Do země ho pustit musí, ale lze zavázat členy vlády, aby návštěvu dalajlámy ignorovali.

Slabým článkem v tomto řetězu je ministr kultury, který má církve v referátu.

Existuje páka, jak ministra přimět, aby se vůbec s dalajlámou nesetkal?

Ovčáček "vygooglil" strejdu v Kanadě, který by mohl být vhodným objektem pro manipulaci s ministrem.

Ministrovi oznámí, že strejda může dostat náš nejvyšší řád. O podmínce pro udělení, není zatím nic řečeno.

Forejt telefonátem do Kanady informuje strejdu o vyznamenání.

Strejda se chystá do Prahy, ministr se to také dozví.

Vše je připraveno, již jen zbývá sdělit ministrovi, že se nesmí setkat s dalajlámou, pokud má být strejdovi vyznamenání uděleno.

To se stane na Slovensku. Jen tak mimochodem, mu to do ouška sdělí Zeman, že pokud se ministr setká s dalajlámou, strejda nic nedostane.

Čeká se na příjezd dalajlámy a čeká se také na podpis předsedy vlády pod seznamem oceněných.

Ministr dalajlámu přijal.

Předseda vlády následující den podepisuje již upravený seznam oceněných.

Strejda je problém náš a dalajláma zase Číny. Ta se zlobí.

Naši čtyři pandolízalové ji chlácholí prohlášením, o kterém instituce, jejichž jménem to podepsali, neví, proto se, mírně řečeno, někteří politici podivují nad tou nesmyslnou servilitou. Pro Čínu jsme prcek, který má být jen poslušný. Slíbené prebendy pro naše pandolízaly a investice/neinvestice u nás jsou asi také "ohrožené", ale Číňan chce víc. Ne na zadek, ale na kolena, a to jen proto, že jsme klíčem k EU?

Jenže strejda mezi tím přiletěl a dozvídá se, že mu "medajli nedajli".

Po příletu do Prahy v letištní hale strejda, osmaosmdesátiletý Jiří Brady, na improvizované tiskovce potvrzuje, že mu skutečně byl metál slíben, podrobnosti mu měly být sděleny po příletu.

A roztáčí se kolotoč lží, výmyslů a nepravd. Protože se hlupáci nedomluvili, nebo zapomněli, co chtěli nebo měli říkat, jejich verze se liší, a navíc je mění v domnění, že posluchači jsou stejně hloupí jako oni.

Část politiků a slušných činitelů, ve snaze zčásti vylepšit obraz současné politické situace, volí alternativní řešení.

Je to hra o strýčka, dalajlámu nebo Čínu? Asi se ohnula páka na ministra kultury.

Existuje na to jednoslovné vysvětlení - shitstorm, což je angloamerický výraz pro situaci, která se, ač dobře vymyšlená, vymkla kontrole.

Kauza se dál povalí naší scénou?

Každý si na ní přihřeje svou polívčičku a mezi tím se zapomene, že tu byl moravský rodák, který přežil holokaust a utekl před komunisty do Kanady, drobný Jiří Brady, který si odnesl tolik metálů, že to ani Zeman nevyváží přiblblými sliby, ústy svého Ovčáčka.

2. 11. 2016 IR

************************************

Zemanova cesta za slávou

Nic se neděje náhodně a on, jako bývalý komunista, inženýr a pracovník prognostického ústavu, to moc dobře ví.

Jeho politická hvězda zářila již od počátku nové éry naší republiky. Svým umem vybírat bonmoty v pravý čas publikované, svým šarmem a způsobem mluvy, se stal známou osobností v politickém světě. Nikomu nevadilo, že si občas ždrnkne, jen když se s ním svezl. O peníze, i o ty přislíbené, nebyla nikdy nouze. Jeho touhu po větší moci podporovali kamarádíčkové, kteří se chtěli také na vlně politiky svézt.

A tak až v roce 2003 při volbě prezidenta došlo ke zlomu. To se 24. ledna volil prezident. Kandidáty tehdy byli: Václav Klaus, Jaroslava Moserová a Miloš Zeman.

Tehdy nikdo v prvním kole nedostal dostatečný počet hlasů. Pozoruhodný však byl velmi nízký počet hlasů pro Miloše Zemana, který navíc ještě před vyhlášením výsledků prvního kola Španělský sál spěšně opustil. Tento fakt byl velkým vítězstvím Vladimíra Špidly. Já to viděl v televizi a již pohled do Zemanových očí dal všem na srozuměnou, že to nevzdá. Po více kolech se nakonec stal prezidentem Václav Klaus.

Prognostik začal na odvetě pracovat. Všechny uchlácholil, že jde do politického důchodu. Ve straně, která sestávala z jeho příznivců, byl čestným předsedou. Ta volebními úspěchy také nehýřila, což bylo nepodstatné. Deset let, jako mstitel, pracoval na svém návratu. Vypracoval všechny varianty pomsty a jistě určil i pořadí. Jen ty, kteří ho tehdy nepodpořili, si nechává na konec. Je to "jeho" ČSSD.

Aby nebyl odkázán na volbu Parlamentem, tiše podporoval ty, kteří mohli hlasovat pro přímou volbu prezidenta. Lukoil a "drobní" sponzoři byli zárukou, že peníze nebudou problém. Také spojenci se v politice našli a Klaus, tedy moc chytrý Klaus, který již nemohl být volen, jako jediný, dobře znalý Zemanovy povahy, věděl, jak se "odměnit" svým kritikům. Přece se říká, zlatý Klaus, ne? Ani Klaus nehodlal jen tak opustit politiku, takže výmysly očerňující protikandidáta v druhém kole volby, pomohl Zemanovi k vítězství v očekávání, že Miloš také nezůstane dlužen.

Tak byl zvolen. A ještě před uvedením do úřadu se chovala celá jeho rodina jako majitelé Hradu, jako malé děti. Což zaznamenali někteří nepolitici, kterým se dnes hanlivě říká pražská kavárna.

A po uvedení do úřadu to propuklo.

Zrušil jmenování velvyslanců již schváleného ministerstvem zahraničí, prohlásil, že ústavní zvyklosti nic neznamenají, a obklopil se vydíratelnými kývaly. Mluvčím je bývalý šéfredaktor Haló novin, přílohy Rudého práva, kancléř s máslem na hlavě, o němž věděl, že neprojde bezpečnostní prověrkou a poradci, o nichž před volbou deklaroval, že nepotřebuje, jsou z okruhu ruské ambasády a dnes i čínské.

Velmi přesvědčivě pracuje s vymyšlenostmi o prospěchu z obchodních styků s Čínou a Ruskem.

Vyvěšení vlajky EU na Hradě bylo trapným gestem, které mnozí pochopili pozdě. O EU nejde, resp. o nás v EU, ale o nahlodání struktur EU poznámkami, co nám EU přikazuje. To, že nám Čína určuje, s kým se smíme stýkat a s kým ne, je již na pováženou, ale on dělá mrtvého brouka a nechá Ovčáčka, mluvčího, aby si v té kaluži vymáchal čumák sám.

A jsem u 28. října, nejdůležitějšího svátku naší republiky. Zeman si z jeho oslav dělá svůj soukromý mejdan a z tradičního udělování státních vyznamenání prostředek k vydírání některých politiků. Je to nedůstojnější víc, než když se připotácel ke korunovačním klenotům po návštěvě oslav vítězství na ruské ambasádě.

Trapnosti, kterých se dopouští nelze všechny podchytit. Jako v hospodě IV. cenové skupiny se vyjadřoval v přímém přenosu českého rozhlasu z Lán, kdy rozhlasu hrozila pokuta za odvysílání vulgarit.

Jeho nesoudnost je do nebe volající, když jede na schůzku s komunisty na Rhodos, zatímco světoví státníci jedou na pohřeb jednoho z nich.

Nikdy nebude váženým ve světě, i když se holedbá odkazem TGM. Tak třeba ve Sněmovně jako tehdejší předseda vlády označí Svatého Václava za zrádce a po letech ve Staré Boleslavi nabádá, abychom se vrátili ke kořenům křesťanství.

Letos opět vzpomeneme 17. listopad, který si loni Zeman také přisvojil. Dokonce tvrdil, že byl v devětaosmdesátém na Albertově a celý ten masakr zlehčil, jako hru s milicionáři.

Pravda, byl zvolen a užívá si to. Já věřím, že ti, kteří ho nevolili, a bylo jich pět miliónů, tentokrát přijdou. Je jedno koho budou volit, ale není jedno, koho volit nebudou.

25. 10. 2016 IR

***************************************

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, za našich mladých let...

Lidová písnička, na kterou si vždy vzpomenu při debatách, jak to dříve bylo pro našince jednoduché.

Já vnímal obecné věci až od Protektorátu, kousku II. republiky a následně totalitního socialismu. Ano, bylo vše jednodušší. Kdo držel hubu a krok a nevyčníval z davu, žil v relativním klidu. Nemusel si dělat starosti s výběrem informací, protože mu je dodával státní aparát z rádia a v novinách. Ze světa mohl vidět záběry v žurnálu v kině před hlavním filmem.

Žilo se spíše v rodinách a setkávali se přátelé jen z blízkého okolí nebo kolegové v zaměstnání či spolužáci. Za Protektorátu cestovali jen totálně nasazení do Německa. Za totáče na dovolenou do "spřátelených" států a hlavně k moři.

Za Protektorátu jsme si dávali pozor na udavače, což se obtížně rozlišovalo za totáče, protože se někteří pokoušeli hledat prospěch v tom, že o někom třeba řeknou, že je proti režimu. Děti věděly, že se doma mluví jinak než ve škole, hlavním heslem bylo: "Co se doma uvaří, to se doma sní!" Přesto se o nás dozvídali víc od dětí vedoucí pionýrských táborů při zábavných večerech u ohně, kde z dětí vtipnou formou získávali jakékoliv informace. Jakékoliv? Jen takové, aby zaměstnanci naznačili, že o něm vědí víc, než co napsal do životopisu. Tím ho mohli lépe ovládat a byl mnohem poslušnější. Někdy šlo jen o drobnosti, ale ten pocit moci, který si na nás užívali, těm ubožákům stačil. Možná, že toto mnohým dnes chybí, proto si pochvalují bývalý režim. Sama hlava státu jim v tom nahrává, protože svými výmysly a dezinformacemi víří "veřejné mínění" a náhled na inteligenci a vzdělanost.

Abych zůstal u prostých věcí. Tak třeba nakupování bylo přece mnohem jednodušší. Dva druhy sýrů, tmavý a světlý chléb, dva druhy mléka v lahvích a dva v igelitu. Řezník a zelinář byli nejváženějšími osobami a každý se snažil být s nimi zadobře. Když třeba řezník či zelinář odmítl z neznalosti členku občanského nebo uličního výboru, mohl s jistotou čekat šťáru, což se udrželo i do dnešních dnů, byť z odlišných důvodů.

A mládež? My byli prostě za mlada lepší, ale totéž staří říkávali i nám. A tak by to asi šlo až k Adamovi a Evě, kdyby...

Nic není, jak to bývalo, ale sám si rád představuji ve svých vzpomínkách, že jsme byli k sobě ohleduplnější a víc jsme drželi při sobě. Možná mezi námi nebylo tolik násilí. Nebo jsme spíš neměli tolik informací jako dnes.

Často se objevují zmínky o cenách dnes a za totáče. Koukl jsem se třeba na dnešní ceny a svůj důchod ve srovnání s mým hrubým platem po patnácti letech v zubní laboratoři. Dnes si mohu koupit dvakrát tolik benzínu, třikrát víc mléka a třeba šestkrát víc šunky z důchodu, než jsem si mohl dovolit za totáče z platu. Vím, že to je trochu jinak, ale když vidím reklamy na půjčky a v té souvislosti počty lidí, kteří pro nesplácení přišli o střechu nad hlavou, myslím, že to je o nezodpovědnosti. Je to asi také důsledek minulých let, kdy se nikdo nenaučil starat se sám o sebe. Soudruzi mu vše nadiktovali a on jen vegetoval. I ti, kteří si stěžují na malé důchody, by se měli zamyslet nad minulým životem. Kdo měl malý plat, jako třeba já, tak mohl, nebo spíš musel, pracovat na další úvazek. Někdy mi manželka vyčítala, že pracovat o sobotách a nedělích není přínosem pro rodinu, jenže to bych musel mít možnost výběru.

Jsem ve výhodě, že dnes nemusím řešit otázku zaměstnání. Ono je to stále o volbě. Buď se vykašlu na vzdělání, budu se poflakovat a občas si skočím na melouch, který ani nepřiznám, anebo se mohu vzdělávat a mít možnost výběru.

V těchto dnech si shodou okolností připomínáme nedožité osmdesátiny Václava Havla. Těší mě, že i dnes najdeme mezi politiky takové, kteří se nestydí přiznat, že věří ve vítězství pravdy a lásky. I já v to věřím. Je škoda, že současný prezident vyznává opačné hodnoty. Proto se mu nikdy nedostane takového uznání ve světě (kromě Ruska, Číny a KLDR) jako Václavu Havlovi. Ale, co mi není jasné, že se v průzkumech u nás těší velké oblibě. Buď jde o účelová data nebo, a to by bylo horší, současná společnost dospěla do podobného stavu, jako Německo vzývající Hitlerovu rasovou nenávist, kterou okrášlil národním socialismem, což ve výsledku vedlo k válce. Poslední Zemanův výkřik o deportaci nepolitických imigrantů na pusté řecké ostrovy tomu dal korunu.

A mám tu krajské volby. Važte své hlasy a nezapomeňte, že se většinou krade a švindluje na krajské úrovni, i když všichni viní vládu a TY OSTATNÍ.

Dokud vše vidíme jen jako MY a ONI, nezlepší se mnoho a pravda bude pomalu hanlivým slovem, o lásce nemluvě.

 

5. 10. 2016 IR

*****************************************

O našem boji proti byrokracii.

Každá strana v předvolebních heslech slibuje zjednodušení styku občanů a úřadů. Navrhují se nové zákony, které by mohly vést ke snížení počtu úředníků. Zkušený volič ví, že jde pouze o "kosmetické" úpravy. Často se divíme, jak je to možné, protože neznáme "zákony“ C. N. Parkinsona z roku 1957. Je to velmi jednoduché. Práce se rozrůstá tak, aby vyplnila dobu, která je k dispozici pro její vykonání (ani malé množství práce nevede ke vzniku volného času, nýbrž je rozloženo na celou pracovní dobu). Úředník chce rozmnožovat své podřízené, nikoliv konkurenty; úředníci si navzájem přidělávají práci (počet zaměstnanců úřadu stoupá, aniž by se to projevilo na jeho efektivnosti). Délka a složitost jednání je přímo úměrná znalostem jednajících o daném předmětu jednání. Na příklad, miliardový rozpočet na atomový reaktor se schválí snadno, ale o vybudování přístřešku pro kola zaměstnanců, se jedná komplikovaně a dlouze.

Až v roce 1969 formuloval L. J. Petera zákonitosti služebního postupu. Je to vlastně prosté a zná to jistě mnohý z nás. Projeví-li se zaměstnanec jako schopný, je povyšován tak dlouho, až dosáhne postavení, na které nestačí. Za určitou dobu bude tedy v úřadě každé místo zastáváno pracovníkem, který je nezpůsobilý je vykonávat. Administrativa zatím funguje pouze proto, že je v současnosti ještě dostatek úředníků, kteří to "nedotáhli“ na místo své nezpůsobilosti.

Z uvedeného je patrné, že nemusíme, ba dokonce nesmíme, věřit řečem o odbourávání administrativních překážek.

Při jednání s úřady přeji úspěch.

 

9. 8. 2016 IR

********************************

Nejsem super star

Jsem jen stár, a to víc než osmdesát let. Zažil jsem mnoho nátlakových akcí za totáče i dnes, ale vždy se vše dalo odmítnout.

Počítač je mé potěšení, tedy byl, do současných trampot. Divil jsem se při čtení příběhů o „šmejdech“, že někdo může hloupě naletět, ale to, co zažívám nyní, překonalo všechny levárny šmejdů. Jde o Windows 10, o který nestojím a který stále odmítám, jenže poslední noční útok mě svou formou rozzlobil až tak, že raději přejdu od Windows na Linux, kde se mí kamarádi cítí bezpečněji než u velkého bratra Microsoftu.

Začalo to záhadnými problémy se zapínáním a vypínáním počítače. Jakoby mi tu v noci řádil počítačový naschválníček, jak by řekl František Nepil, a teprve tuto noc jsem ho „chytil“.

Windows 10 se nabízí už přímo zločinně, protože se nedá odmítnout a ani zrušit. Naštěstí jsem se naučil „Print Screen“, čehož jsem využil. Rozespalost okamžitě přešla a já prostě odpojil kabel a restartoval. Dceřin noťas mi nabízí spojení „se světem“ do doby, než budu mít počítač převedený na bezpečný Linux. Jindy bych se nezmiňoval o svých počítačových trampotách, kdybych necítil nutnost informovat čtenáře o této sprosťárně. Je až neskutečné, jak beztrestně firma vnucuje program, který je paskvilem všeho, co dosud „vytvořila“.      

20. 5. 2016 IR

***************************************************

Den vítězství

Blíží se den konce II. světové války v Evropě a přestože to není "kulaté" výročí, jistě se budou konat všelijaké "vzpomínkové" akce. Na tradiční s kladením věnců jsme již zvyklí. Putinovy Noční vlky, jejichž demonstrativní jízdu Evropou, však vnímáme jako vyslance samotného Putina. Možná je to jen předvoj a současně varování před silou rodícího se nového SSSR.

Sám Putin zná válku, jejíž konec oslavujeme, jen z vyprávění (souběžně se Stalinem žil jen 151 dní) a nemá ponětí, o čem mluví, když vyhrožuje úderem. Byl v období srandovní studené války nasazeným agentem KGB ve východním Německu-NDR, kde pouze piklil, jako v té době všichni. Trochu to nyní zlehčuji, ale to, co hledal, tenkrát živilo mnoho prodejných a loajálních občanů. Dnes by se vše jednoduše "vygooglilo".  

Dodnes jsem přesvědčen, že k té válce nemuselo dojít, kdyby se Hitler a Stalin nechtěli stát vládci Evropy. Stalinova touha po moci byla tak silná, že podpořil Hitlera v jeho úmyslech.

Byl to „Pakt Ribbentrop-Molotov“, prakticky smlouva o neútočení a rozdělení oblastí vlivu v Evropě (Rumunsku, Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Finsku) mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939.

Pojmenování paktu vzniklo z příjmení dvou vyjednavačů: Hitlerova ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a Vjačeslava Molotova, který byl lidovým komisařem (ministrem) zahraničí v stalinském Sovětském svazu.

 Již 1. září 1939 Hitler napadl Polsko a od 17. září ho podpořili společným útokem Sovětský svaz a Slovensko. Pouhý měsíc trvala likvidace Polska

Jenže v červnu 1941 Hitler napadl nepřipravený SSSR. Výsledek známe a jen úhel pohledu na historická fakta určuje akcent na tu či onu stranu. Kdo a jaké měl zásluhy na vítězství, se bude do nekonečna řešit, protože po bitvě je každý generál.

Ti, kteří podcenili Stalina, si mohou i dnes drbat hlavu, protože jeho konečným vítězstvím bylo dohodnutí sfér vlivu v Evropě. Co si Stalin v roce 1939 dohodl s Hitlerem, naivně odkýval v Jaltě v roce 1945 Stalinovi Roosevelt a další účastníci.

Jestliže jsem v úvodu zpochybnil činnost agentů KGB ve studené válce, tak je nesmím podcenit před koncem a po konci II. světové války, kdy tu pracovali jako tiché myšky, abychom se ani náhodou nepřiklonili k Západu, když Východ nám sliboval světlé zítřky.

Již příkaz odmítnout Marshallův plán, oficiálně Plán evropské obnovy, byl jeden prvních signálů naší "poslušnosti". Nikdo nechce přiznat, že právě Marshallův plán nastartoval ekonomický "zázrak" Německa, kde je dodnes o stupeň vyšší životní úroveň než u nás po budování socialismu se světlými zítřky. I ve východní části sloučeného Německa se nedaří rychleji západ dohonit. Ten Neruda měl pravdu, když řekl: " Kdo chvíli stál, již stojí opodál - den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje".

3. 5. 2016 IR

************************************************

Parta  prognostiků a sametová revoluce.

 

     Nikdy by mě nenapadlo vracet se k začátkům nové éry našeho státu, kdyby Miloš Zeman nenazval Bakalu druhým Koženým.

     Jak se mohl stát Kožený boháčem, který okradl naivní občany věřící hláškám o tom, jak si Kožený vede a doporučením jeho fondů?

     A Bakala, ten také využil zákony, které právě prognostici připravili tak, aby se mohli množit boháči. Tehdy se vžilo ujištění o neviditelné ruce trhu. Jenže ne všichni měli stejné šance na „startovní“ čáře.

     Kamarádi, rodinní příslušníci a vlivní (dnes jako VIP) již v roce 1987, kdy byl založen Prognostický ústav na radu KGB, přesněji Andropova, věděli, že se mají připravit na možný převrat. Signálem mohla být „perestrojka“ v SSSR, kterou Slováci trefně nazývali prekabátěním. Okolními státy vřely změny a nepokoje, jen zde jsme stále čekali. Ani návštěva  nového člověka Kremlu, Gorbačova, nic nepřinesla..

     Jednou z mála známých předlistopadových publikací, a patrně klíčovou a nejvýznamnější publikací Prognostického ústavu vůbec, je dokument „Souhrnná prognóza ČSSR do roku 2010“, vydaná Prognostickým ústavem v roce 1988 s uvedeným autorstvím „Valtr Komárek a kolektiv“, přičemž složení kolektivu nebylo nikdy zveřejněno.

Mohu se jen domýšlet:  

Vladimír Dlouhý (bývalý člen KSČ, bývalý ministr)

Jiří Dolejš (členem KSČ byl od ledna 1989, dnes KSČM)

Karel Dyba (bývalý ministr bez portfeje)

Zdeněk Hrubý, (byl náměstkem místopředsedy vlády a bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD). Horolezec, zahynul během expedice. R.I.P. )

Tomáš Ježek (bývalý člen KSČ,bývalý ministr a bývalý předseda Fondu národního majetku.)  Václav Klaus (ministr financí, předseda vlády, prezident)

Rita Klímová (v roce 1968 vyloučena z KSČ, externě jako překladatelka a ekonomka, manželka reformního komunistického politika Zdeňka Mlynáře.)

Karel Koecher (bývalý člen KSČ, agent STB a KGB)

Valtr Komárek – (bývalý člen ÚV KSČ, vedoucí ústavu, bývalý poradce Che Guevary)

Karel Kouba

Josef Kreuter

Jiří Mihola – (poslední ředitel, KDU-ČSL) 

Jan Mládek (bývalý člen KSČ, současný ministr)

Miloslav Ransdorf (bývalý člen KSČ, Demokratického fóra komunistů a nyní KSČM, poslanec EU, zemřel v lednu 2016)

Miroslav Singer (guvernér ČNB)  

Adolf Suk 

Jaroslav Šedivý (bývalý ministr, překladatel do ruštiny sovětského poradce) 

Zdeněk Tůma (bývalý ministr, guvernér ČNB) 

Růžena Vintrová – (zástupkyně ředitele (1984–1993), absolventka Fakulty statistiky Leningradského finančně-ekonomického institutu, laureátka Ceny Milady Paulové za rok 2010 v oboru ekonomie. Zemřela v roce 2013)

Miloš Zeman (během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, později vyloučen, pracoval do listopadu 1989 jako prognostik v jiných organizacích, v Prognostickém ústavu působil v letech 1990–1993, předseda vlády, prezident)

     Přesto, že byl dokument vypracován na přímou objednávku a pouze pro interní potřebu ÚV KSČ, byl diskutován i na tehdejších neoficiálních ekonomických seminářích.

Také se dostal do rukou disentu, což je asi zlomyslnost nebo otevření „zadních vrátek“ pro případ pádu režimu, jehož zaostalost byla neúnosná.

     V té době bylo ve hře víc hráčů. Disent a obyčejní nespokojení a - studenti. Mládí, které neznalo kompromisy nás „dospělých“. 17. listopadu 1989 se jich na Albertově sešlo dost, aby zmobilizovali bezpečnostní složky, které měly za úkol nepustit studenty na Václavské náměstí. Popisovat sled klíčových událostí je jistě zbytečné. Každý ví, co se dělo.

     Výsledkem byla „sametová“ revoluce, resp. snaha o převzetí moci jinou garniturou KSČ.  Co naši prognostici podcenili, byl vliv nenápadného kulisáka s malou vadou řeči, za kterým se vydaly davy a inteligence. Ten kulisák byl Václav Havel a jeho slabostí bylo pojetí celého převratu. Byl také dramatik a humanista, tedy člověk nevhodný pro vládnutí, ale zvládl to. Zatím naši prognostici čekali, jak to dopadne, a byli připraveni v pozadí. Ani jejich obavy z vojenského zásahu se nepotvrdily. To poznali až na Letné, tak se podle svých úvah postupně zapojovali. Výborný rétorik Zeman při besedách perlil daty o všem možném, která si bravurně vymýšlel. 

   „Sametová revoluce“ nebyla revolucí, ale předáním moci. Tím však nezapomínám na studenty z roku 1989 a poctivé disidenty, politické vězně a oběti komunistického režimu.  O výraznější účast prognostiků se postarala Rita Klímová z Prognostického ústavu, která pomohla Václavu Klausovi do Občanského fóra.

   Celá 90. léta jsou na předních místech naší politické reprezentace lidé z Prognostického ústavu. Lidé z okruhu Václava Havla a disentu v dobré víře sekundovali. Všichni se zaštiťovali jménem Václava Havla, který byl známější v zahraničí než doma, což se rychle změnilo.

     Spustila se velká privatizace pod taktovkou Václava Klause i přes pochybnosti některých předních ekonomů. Peníze a důležité informace však měli hlavně komunisté, prognostici, veksláci apod. Zde zaznamenáváme první ekonomické tunely.

     Za velkou chybu  celého vedení považuji minimální potrestání bývalých komunistů z KSČ.  Miloš Zeman předsedou Poslanecké sněmovny, zákonodárců mohl již jako vševěd zapracovat na zákonech, které by omezily, ne-li znemožnily čachry s topnými oleji, rumovou či lihovou aféru. Úniky daní na neznámé a nedohledatelné účty atd.

     Nezapomínám na spolupráci dvou prognostiků v „opoziční smlouvě“ a ani na Bamberskou aféru, dodnes (jako vše kolem Zemana) neobjasněnou, a na další problematické privatizace. Zeman byl stále  aktivním členem ČSSD také při porušení Bohumínského usnesení (opět nic nového) o nemožnosti spolupráce s KSČM. Až po neúspěšné kandidatuře na prezidenta „odchází“  na Vysočinu, kde se tiše připravuje na triumfální návrat. Již hraje o Hrad, kde pomohou „staří“ známí v čele s prognostiky, kterým účel posvětil prostředky (mám na mysli neověřené pomluvy protikandidáta). Také tu jsou vděční sponzoři, mezi kterými jen z pouhé skromnosti, nezveřejnil Lukoil.

     Je vlastně nemožné všechnu špínu, spojenou se Zemanem a jeho „kamarády“, vysledovat. Musel bych se vrátit do prvních let (1988) a cílů Prognostického ústavu. A to pomíjím provokativní(?) úkoly, za které považuji podporu bývalých příslušníků StB.  V jeho okolí jsou stále lidé aktivní v totalitních letech (Nejedlý), problémy s prověrkami, hrubosti, otočení zahraniční politiky hradu (neoficiální zahraniční politiky) na východ, účasti na akcích Ruska v době sankcí, pochybné schůzky s lidmi napojenými na bývalé bezpečnostní složky SSSR, podpora prolomení těžebních limitů (Jan Mládek, další prognostik), napadání novinářů. Využívání nálad ve společnosti k seberealizaci a vlastní podpoře. Poprvé vyznamenává v roce 2015 bývalého funkcionáře KSČ, popírání zločinnosti bývalého režimu a další sporná rozhodnutí a komentáře.

     Tak ten Bakala má víc „naspořeno“, než Zeman? Proto se to našemu vševědovi nelíbí?

23. 4. 2016 IR

*****************

Švejk by se radoval

Jen chci dodat k velikonočním "manévrům" policie na našich silnicích.  Domníval jsem se totiž, že to je kvůli naší bezpečnosti, ale jak cestuji okolím Prahy, viděl je všude, ale na mostech, tedy tam, kde by "nezodpovědní"  jedinci mohli umístit jakýkoliv transparent, který by se znelíbil Zemanovým hostům. Nebýt to vážné, považoval bych to za debilní rozkaz Hradních lokajů.

31. 3. 2016 IR

***************************

 

Síla slova

Již si nevzpomínám, kdy jsem slyšel nebo viděl toto rčení:

"Slovo bylo dáno člověku, aby zakryl svou myšlenku."

Slýchám i vídám mnoho slov, kde není myšlenka k nalezení. Bývají to různé výkřiky proti někomu či něčemu, co pisatel skutečně nechápe. Jiné je to u hesel, kterými jsou zmanipulováni lidé v davu. Píši dav, ale mívá to spíše charakter lůzy.

Slovo jako zbraň je také velmi využívané ve všech oborech lidské činnosti. Je to politická propaganda, pomluvy  či dezinformace různého druhu. Existují také slovní útoky, jejichž smysl má zdánlivě racionální základ. Nebudu polemizovat s kritikem, který psal jistě na objednávku. On se totiž stále, jako za komunistů, v naší socialistické komunitě úspěch neodpouští. Jde o nově zpracovaný Divotvorný hrnec.

Uvedu příklad. Redaktor zdánlivě seriozního deníku jde do divadla, konkrétně do Semaforu, kde shlédne několik minut od začátku představení. Že tam šel s jasným cílem, je znát na tak zvané kritice celého představení.

Píše: „Už to není jen trapné nebo nechtěně směšné. Je to prostě smutné pozorovat Jiřího Suchého, jak jej jeho okolí zjevně není schopno ušetřit ostudy, jež si úspornými pokusy zůstávat na scéně a vyrábět humor uštědřuje".

Tím kritikem je jakýsi Varyš, který hloupě poukazuje například na fakt, že Semafor získal na tento rok grant vyšší, než 7 milionů korun. Asi mu pomohla tak zvaná  "neoficiální informace z pražského kulturního světa", který odhaluje pravý impuls k napsání tak uboze neprofesionální kritiky. Žádný profesionální kritik neopouští divadlo krátce po začátku. Třeba měl již kritiku napsanou a jako alibi tam skutečně šel. Předpokládám, že vstupné nešlo z jeho kapsy.

Nebudu se rozepisovat o všem, co kritik "viděl", jen mu chci poděkovat. Posloužil Semaforu jako užitečný idiot. Takovou reklamu by Semafor ani z uvedeného grantu nezaplatil. Kritizované představení, které mimochodem není určeno pologramotným, je do konce března takřka vyprodané.

Při té příležitosti musím uvítat, že jen několika úkony na počítači si mohu koupit vstupenku a nemusím, jako kdysi, čekat v pasáži celou noc na otevření pokladny v den předprodeje.

To muselo být tenkrát pro ta divadla, kam sváželi družstevníky a odboráře, aby nezela tak prázdně, trochu líto. Však se mnozí snažili Semafor "umravnit", což zkoušeli různými zákazy. Jen vzpomeňte, kolikrát se nemohl objevit v televizi, a když tak, jen nějakým krátkým klipem.

Nutno říci, že svou vitalitou pil těm průměrňákům krev. Poprvé pod záminkou rekonstrukce byl Semafor vystěhován do Karlína. Pěkně zaběhlý však vytopila Vltava. A jako Fénix opět vstal a nyní se zabydlel v Dejvicích, kde musí být ticho po 22. hodině, což omezuje přídavky, na které jsme se vždy těšili.

Varyš si nic o tom "staříkovi", kterému nesahá ani po kotníky, nepřečetl. Kdyby byl profík, což nelze očekávat od zaměstnance novin Agrofertu, zjistil by, že Jiří Suchý dostal loni 28. října 2015 od prezidenta republiky za svůj přínos kultuře státní vyznamenání a že je od roku 1995 nositelem medaile Za zásluhy druhého stupně. Tady hošík se svým závistivým a úskočným štěkem neuspěl.

Soudný čtenář "serióznost" MF Dnes jistě ocení.

21. 2. 2016 IR

*****************************************

Facebook versus skutečnost

Kdysi jsem psal o fenoménu facebook a dnes bych to rád doplnil. Je mi záhadou, kdo na facebooku je mezi spravedlivými, když nevím, zač se považuje ten správný názor. Nemám na mysli jen současné protimuslimské tažení, proti němuž se staví mírumilovnější, ale třeba i protiruské a proruské názory. O tažení proti komunismu či Zemanovi nemluvě. Vše se zdá až nápadně transparentní, jen mi to koliduje s průzkumy veřejného mínění. Jsou tak trochu schizofrenní, proto chci využít této publikační plochy pro pokus o nalezení příčiny těch rozporů. Nemyslím si, že to je jako za totáče, kdy nás bylo 15 miliónů proti režimu a stejných 15 miliónů souhlasících. Tiše či veřejně, ale bylo to tak.

Byli jsme my a oni a dnes mi to připadá stejné. Nadávání na cokoliv je asi národní vlastností a někdy pozlobím kritiky tím, že řeknu, co jsme si zvolili, to máme. Není tajemstvím, že se nám za hranicemi smějí, že si někoho zvolíme a pak na něho nadáváme. Řeknete si, že jedinec nic nezmůže, ale nás "jedinců" s volebním právem je sedm miliónů a podíváte-li se do tabulek kterýchkoliv voleb, snadno zjistíte, proč vítězí ti, které nemáme rádi. Jejich voliči šli totiž k volbám. Jak prosté! Zvoleni byli demokraticky i ti nejhorší hajzlíci.

Za to si tedy můžeme sami, ale nemusí to být příště.

Je to ale náročné a chce to víc, než psát a planě nadávat. Začíná to na komunální úrovni, kde většinou známe, nebo bychom měli znát názory a program toho, koho volíme. Předpokládá to ovšem navštívit předvolební besedy s kandidáty a podle toho si vybrat, kdo nás bude zastupovat.

Totéž je možné před volbami do vyšších pater politiky. Současně je také možné navštěvovat svého poslance nebo senátora s otázkami proč hlasoval tak či onak, tedy proč se nám nelíbí právě schvalovaný zákona nebo jen prohlášení.

Tomu se říká občanská společnost. Kdo má někoho v zahraničí a zeptá se ho, jak tam vše řeší, dozví se mnoho zajímavého. Že nesedí doma u televizoru a nenadávají, protože si to jdou s kandidáty vyříkat přímo. Také záleží na tom, kolik lidí sdílí náš názor a kolik hlasů vlastně "máme pro zvolení" vybraného kandidáta.

Na facebooku existuje skupina, která tvrdí, že existuje pět miliónů těch, kteří hlavu státu nevolili. Kde byli, když se volilo? Seděli v hospodě, na chalupě či jen doma a sledovali vše v televizi.

Připomínám, že nás voličů bylo v roce 2013 celých 8 424 227 a volit šlo jen 5 007 212. To bychom měli změnit nebo pak být zticha. Tak nyní místo planých prohlášení, protestů či dokonce petic, kterými se odvádí pozornost od problémů důležitějších, zapřemýšlejme a napravme to příště.

Jinak si právo svobodně volit ani nezasloužíme.

14. 2 2016 IR 

********************

Bilancování nebo jen ohlédnutí po roce.

Rok 2015 byl pro mnohé z nás takový zvláštní. Bojovalo se proti všem. Tedy proti korupci, proti imigrantům, islámu, zkrátka proti všemu, za co mohl politik získat politické body. Sám velký Miloš se přímo angažoval v protiimigračních tendencích v EU, což ho prý vyneslo na nejvyšší stupeň oblíbenosti. Sám sice nevěřím všem takovým průzkumům, ale mnozí  tomu věří.

Hrát na struny obyčejného lidského strachu z neznámého je přímo prezidentův Meisterstück. Nikdo z těch, kteří mu věří, netuší, že si mnohá "fakta" vymýšlí, což patří k jeho přirozenosti. Mnozí z nás uprchlíky, kteří jsou podobni našim cikánům, ani neviděli, ale již ví, jak jsou nebezpeční.  Že by se tu chtěli usídlit jistě ani nevíme. Naše měna jim nic neříká a vědí, že bohaté Německo si je může vzít pod svá křídla. Ale také ne na dlouho, i když to dnes tak nevypadá, tak pokud nevyhoví daným pravidlům, budou šupajdit odkud přišli. I  humanitární cítění má své meze, ale nelze očekávat okamžité a radikální řešení.

Kdybychom se k imigrantům my zachovali bezdůvodně nelidsky, světová veřejnost by nás odsoudila.  Ale nabídnutá pomoc, které by si nevážili, je již důvodem k jejich vyhoštění, což každý civilizovaný člověk pochopí.

Protikorupční politika hraje na "city" závistivých. Sama média v zájmu "objektivního" zpravodajství v tomto směru přilévají olej do ohně tím, že vždy zdůrazňují, o kolik kdo možná okradl stát. Tu nejde o okradený stát, ale o to, že se někdo na úkor státu sám obohatil. Lihová mafie není souzena za smrt násosků, kteří pili pančovaný alkohol, ale za daňové úniky. Někdy mi ta "protikorupční" opatření připadají jako nečistý boj s konkurencí.

Mezi tím nám uniká třeba to, že prezidentův kamarád ve funkci kancléře nemá bezpečnostní prověrku. A prezident, jako bývalý prognostik, mu jistě spočítal, kdy o prověrku zažádat. Samozřejmě, jako kamarád, věděl, že ji dostat nemůže, a tak spočítal správní termíny pro řešení tohoto problému tak, že to oba ustojí do konce volebního období. Jistě nepočítá, že bude opět zvolen, i když jím objednané "průzkumy" signalizují dobrý výsledek.

V příštích volbách to bude asi jinak. Manželé Klausovi již nebudou moci dalšími vymyšlenými pomluvami protikandidáta zvyšovat volební body pro Zemana. Nakonec ho nyní ani neznají. V minulých volbách se jim však vyplatily. Lívie se stala slovenskou (i když byl již schválen a jmenován jiný diplomat) velvyslankyní, ale je dost stará, takže se musela vymyslet kulišárna na obejití služebního zákona, který má limit 70 let pro státního úředníka. I stalo se, ale chtělo to ještě pojistit nejen pro Livii. Tak se zrodila novela, kde se limit sedmdesáti let velvyslanců netýká. Prý se takový diplomat "školí" celá léta a byla by škoda jeho odbornost nevyužít. Livii stačila odbornost pomoci při volbě hlavy státu, což je jako "vysoká diplomatická" škola. Dolních deseti miliónů se ta výjimka samozřejmě netýká.

Také mi neuniklo "vyznamenání " pro řezníka, který dává do klobás skutečné maso. Jsme již tak vycvičení, že vůbec nevnímáme, že třeba v sýru je nějaké procento mléka, že v povidlech, třeba švestkových, je 30% švestek, že "čerstvý" jogurt vydrží beze změn několik týdnů. Ani nám nevadí, že máslo z krámu vyndané z chladničky je jako kus ledu, ale máslo od farmáře jde rovnou roztírat. Že nevydrží i v zimě šunka do druhého dne, aniž by nezezelenala. O salámech a klobásách nemluvě. Kupujeme rajčata "bez chuti a zápachu" v domnění, že to je zdravá výživa. Jen kysané zelí musí obsahovat zelí.

Dalším fenoménem minulého roku, a vlastně nejen minulého, je masivní nástup ruské propagandy. My starší jsme byli v minulosti (za totáče) odkázáni jen na oficiální informace. Byla to televize, novin a samozřejmě i rozhlas. Kdo chtěl víc informací, zkoušel poslouchat zahraniční vysílání.

Jenže dnes tu máme až moc informací a dokonce protichůdných. Většinou jde o nový druh studené války, která se vede cílenými informacemi, jejichž pravdivost lze obtížně  ověřit. Ty zprávy, které komentují nedávné události, vnímá každý jinak podle svých zkušeností. Překrucování lehce ověřitelných událostí nazývám propagandou hodnou Říšského ministra Dr. Josefa Goebbelse. Vzpomínám na heslo: "Často opakovaná lež se stává pravdou". To není hloupé, hloupí jsou ti, kteří takové propagandě věří.

Vynechám-li lidi, kteří politiku nesledují, pak mohu konstatovat, že právě v otázkách rusofilie a rusofobie mě zklamal Zeman, který ani nenaznačil, že je Evropan. Srandovní demonstrativní vyvěšení fángle EU, jejíž hodnoty sám znevažuje, je výsměchem politiky hlavy státu. Proto se nedělíme podle směru západ či východ, ale na příznivce a odpůrce prezidenta.

Řekl bych, že tato ryba zapáchá od hlavy.    

6. 1. 2016 IR

************************

 

Advent

je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv...

Nám počátek adventního období připomínají reklamy všeho druhu a my potom zapálíme první svíčku na adventním věnci. Někteří si vyposlechnou nebo navštíví adventní koncert a to je asi vše. Současně si při tom uvědomujeme, že jsme křesťané patřící k evropské, ale i světové civilizaci vyznávající stejné hodnoty. V období míru jsme si to ani neuvědomovali, protože jsme nebyli konfrontováni s jinými náboženskými názory.

Dnešní dění ve světě mi připadá jako soutěž nebo válka mezi biblí a koránem, přičemž bible i korán hlásají skoro totéž jen s tím rozdílem, že za nevěřícího je považován vyznavač opačného náboženství. Nehodlám se pouštět do podrobného rozboru bible a koránu, jen připomenu, že vyznavači koránu si jeho slova vykládají podle potřeby tak, že každý, kdo není jeho vyznavačem, je nevěřící, který si v extrémních případech nezaslouží ani žít.

V mém povědomí je křesťanství přívětivou, tolerantní a zranitelnou vírou. Hlásím se k evropským hodnotám křesťanské civilizace. Nechodím sice do kostela, nemodlím se před spaním, ale dávám rovnítko mezi křesťanství, humanitní a demokratické hodnoty. Jsem dokonce přesvědčen, že by mohla pravda a láska zvítězit, kdyby peníze měly menší hodnotu než lidský život.

Netvrdím, že křesťan není schopen vraždy, ale to,  co se nyní děje v zemích "třetího" světa, že mezi sebou bojují vyznavači stejného náboženství – koránu, nelze pochopit a ani obhájit. Oběťmi jsou jejich lidé a jen sporadicky příslušníci jiné víry zajatí či unesení, jako objekt vydírání nebo zviditelnění se malou skupinou, kterou média nazývají radikály či extrémisty, ale v podstatě jde o obyčejné loupežníky, kteří vraždí pro peníze a potěšení.

A jsem u Islámského státu (IS), který se rozlévá jako žíravina po území ve svém okolí. Zastavit je asi nelze, protože by tím zbrojaři a já nevím, kdo ještě, přišli o své zisky.

A my se těch válek chtě nechtě zúčastňujeme prostřednictvím invaze uprchlíků z válečných zón. Ti Evropu považují za bohatou a bezpečnou. Vědí, že křesťan má pomáhat bližnímu, ale to neznamená, že se zde usadí a ty, křesťane, se starej a živ mě. Pravda, přichází k nám (do Evropy, resp. bohatého Německa) skutečně ubozí, žádající skromně o pomoc, ale jsou tu i ti, kteří měli na zaplacení nemalé částky převaděčům. Nevím, kdo je verbuje pod vidinou lehkého a bezpečného života v Evropě, ale většinou jsou zklamaní. Pečení holuby jim zde do huby nelétají.

S nimi ale přišly i kriminální živly různého ražení. Dokladem je nedávný masakr v Paříži, ale i v jiných městech, ke kterému se hlásí jako bojovníci IS. Kdejaký psychopat se může schovat za IS a již se na něho jinak hledí, ale pro občany EU je to v podstatě stejná hrozba. Potíž je v tom, že neznáme místo a čas útoku. Třeba jde občas jen o blafování, abychom se "nenudili".

Nemám návod, co s tím uděláme. Vlastně nic, protože vykecávání se politiků na dané téma toto stěhování národů nezastaví. Snad jen důsledná evidence a důrazné vyžadování dodržovat naše zákony. Není asi dobrou cestou ustupovat náboženským požadavkům oněch uprchlíků. Musí se jim jasně vysvětlit, kde jsou a jaké zákony musí dodržovat. Také by bylo dobré jim sdělit, na jak dlouho tu mohou být a co se stane, budou-li porušovat daná pravidla. Advent není ramadán, proto si nenechme naše tradice narušit zbytečnými konflikty. 

Jedině dodržování daných pravidel je jedinou cestou, jak se s uprchlíky vyrovnat. Strašení invazí IS nepovažuji za moudré, i když dostáváme různé informace, desinformace a poplašné zprávy. Panika je to nejhorší, co by nás mohlo potkat.

Tímto hezkým tématem nás budou média dále krmit. Jen bych si dovolil připomenout, že trochu zapomínáme na tiché přibližování se k Rusku a Číně. Také nějak utichlo Mynářovo neprověření a ani nikomu nevadil "Den otevřených dveří" v sídle prezidenta, které bylo vlastně přátelskou návštěvou Zemanova fanklubu, který stráž a ochranka ani nekontroluje. Proč také, vždyť nejsou nebezpeční jako třeba studenti s kyticí na Albertově.

Hezké vánoce a pokoj lidem dobré vůle.

30. 11. 2015 IR

****************************************

Na pozlobení

20. 11. 2015 IR  Ve "Vtip na dnešek" je čitelnější

*******************************************************

Trošku si zavzpomínám.

Náš stát byl a snad ještě je pohostinný a vlídný k lidem v nouzi. Někdy i na úkor našince. Doma není nikdo prorokem, ale utíkalo se k nám třeba z Ruska po bolševické revoluci, z Německa při nástupu Hitlera, z Řecka, když tam válčili. Po válce k nám posílali bohatí ze zemí "třetího" světa své dětičky, aby tu slušně vystudovaly, staly se vzdělanci a případně mohly s nimi vládnout. Sám jsem v roce 1962 zažil jako studenta medicíny prince, ale již si nevzpomenu odkud. Nás na koleji zajímaly bony, které tehdy prodával po třech kačkách. Bony byla tehdejší platidla do prodejen Tuzexu, což byly obchody pro "horních" deset tisíc soudruhů a těch, kterým posílali příbuzní dolary, marky či franky. Oni ty peníze do ruky nedostali, "stát"" jim je převedl v jakémsi pofidérním kurzu na poukázky (bony) a za ně si pak kupovali zboží, které normálně pracující často neznal, nebo jen o něm slyšel.

To jsem trochu odbočil. Vzpomínám také na zvláštní hosty třeba v Doubí u Roudné na Táborsku, kde se cvičili pro boj proti "utlačovatelům" v jejich zemích. Tehdy to byli slušně vycvičení "bojovníci za svobodu". Dnes těm samým říkáme teroristé, protože se různíme v názorech, co svoboda je a co není. Musím říci, že byli vycvičeni dobře a že i jejich následovatelé ovládají výborně taktiku zákeřného boje s vojáky i civilisty. Vědí, že voják vychovaný v demokratickém režimu nikdy neútočí na cokoliv označeného červeným křížem nebo školu. Tam se vždy schovávali a já nevím, zda to praktikují dodnes.

Z minulých příběhů si pamatuji hlavně to, že lidé v nouzi, kteří se u nás "schovávali", byli skromní, vděční za cokoliv a nikdy, to zdůrazňuji, nikdy se nesnažili diktovat nám, co bychom měli či neměli dělat. Jediní, kteří to porušili přijeli na tancích. To se psal srpen 1968.

Dnes je plno článků a rozhlasových relací o běžencích, uprchlících nebo imigrantech a já nevím, jak se jim všem říká. Nevím ani, zda jde o chudáky v ohrožení nebo jen ty, kteří již nechtějí žít ve své chudé zemi. Zda jsou chudí nevím, protože platí velké částky převaděčům a ani nevím, kdo vše skutečně financuje.  Vnímám je spíše jako nájezdníky, kteří vyžadují zvláštní zacházení a případně možnost praktikovat svou víru.

Nesnáším tento způsob vydírání a nemám ani chuť je podpořit a již vůbec je nelituji.

Pravda, od doby bolševické revoluce svět pokročil, ale myslím, že na úkor lidskosti.  To, co bylo pro nás vždy cenné, lidský život, nyní jaksi neplatí. Samotní uprchlíci se v záchytných táborech mezi sebou nesnášejí, prý se dokonce zabíjejí, bouří se kvůli jakékoliv prkotině, která se jim znelíbí, takže...

Chápu, že se toto téma hodí různým politikům v předvolebním boji. Jsme obviňováni z xenofobie a z netolerance. Před několika lety na příklad cikáni, kteří se od nás vystěhovali "ze strachu před násilím" do Kanady, byli vráceni, když se zjistilo, že jim tam také práce nevoní a začínají krást. A to, co nám nyní předkládají média, nás rozhodně neuklidní, proto obavy z přítomnosti běženců jsou namístě.

16. 10. 2015 IR

**********************************

Co není pro kavárnu

Občas se objeví některý z výroků hlavy státu ve formě, kterou již před mnoha lety propagoval ministr kultury Kopecký. Ještě doznívaly jeho snahy v pojetí kultury Jandákem.

Kopeckému šlo především o to, aby vše bylo srozumitelné pro dělníka a rolníka, tedy pro pracujícího občana. Jakoby ostatní nepracovali, což je nyní nepodstatné. Jde především o srozumitelná vyjádření obrazem, hudbou a slovem pro našeho prostého občana. Také bych mohl napsat pro prosťáčka, což je skoro totéž, ale…

Komunistům nešlo o povznesení člověka na vyšší úroveň, ale naopak o snížení všeho na úroveň toho nejubožejšího prosťáčka. Takovým se přece jen vládne pohodlněji.

A vida, ono to funguje opět. Slovník hlavy státu tomu nasvědčuje. Jistě mu rozumí každý, jen si myslím, že malá lekce etikety by hlavě státu slušela lépe. Beru sice v úvahu, že jsou jeho slova určena pro bulvár, kterým Blesk nepochybně je, přesto mi to připomíná posezení v putyce. Hrabal sice také býval hostem hospůdek, ale v jeho rétorice se to nijak neprojevilo.

Od hlavy státu bych očekával jakousi noblesu, což je asi zbytečné. Pokud používal bonmoty, chápal jsem je jako citace myšlenek někoho jiného, ale některé jeho vlastní myšlenky byly pro veřejnoprávní rozhlas neúnosné a dokonce rozhlasu hrozila pokuta za "nevhodná" slova ve vysílání. Asi to bylo prognostikem naplánováno. Vždyť je přímo zrozen pro bulvár, jen nebylo jasné, jak toho docílit. Úředníci zapracovali jako užiteční idioti a cesta k Blesku byla volná. Pro hlavu státu to není příliš lichotivé, ale to jistě patří k jeho image. Pokus s pozváním Putina nevyšel, protože Putinovi špioni zjistili, jak se na něj připravujeme. S využitím zbytku demokratických svobod bychom ho vypískali a to si Rus s ambicemi Hitlera nemohl dovolit. Ani Zemanovo vyjádření k situaci na Ukrajině, které bylo v rozporu s postojem Parlamentu ČR a Vlády ČR, mu ve světě na vážnosti nepřidalo.

Proto pojede Zeman do Číny, kde se jistě setká i s Putinem. Tam si ještě může připadat důležitý, i když netuší, že ho tam mají jen za šaška, kterého berou jako užitečného idiota. Vědí, že bez souhlasu Vlády ČR, jsou jeho sliby a prohlášení jen pouhými plky. Ale pro místní tisk to stačí. Ani Rus nebo Číňan nemá rád zrádce, kterým se v jejich očích Zeman stává…  

Máme prezidenta, který se chová jako rozmazlený frocek. Aby si užil svého úřadu, udělal si z něj svou hračku. Nerespektuje zahraniční politiku vlády, jmenuje profesory tak, že je vlastně

urážkou být jím jmenován. Jeho "parádním" číslem byla návštěva Korunovačních klenotů po návštěvě ruské ambasády. Dal přednost oslavě vlastních narozenin před pozváním k uctění Sv. Václava ve Staré Boleslavi, které se koná každoročně jako národní slavnost. Nikde jsem nenašel jeho omluvu za trapnou záležitost s Peroutkovým článkem.

Prvním zklamání z jeho zvolení, kterého docílil podvodnými pomluvami protikandidáta, bylo zapírání chystaného puče se spiklenci v Lánech proti šéfovi ČSSD, které bylo první z mnoha prezidentských trapností. Další je odkládaná bezpečnostní prověrka kancléře, který účelově lže za prezidentovy podpory. Je toho dál dost, ale je zbytečné se tím zabývat. Je škoda, že si nelze vážit hlavy státu. Je to stejné jako za totáče. Nikdo se v zahraničí "nechlubí", že je hrdý Čech.  

24. 8. 2015 IR

***********************************

Jestlipak víte, které psí plemeno je nejposlušnější?

Není to v plemenu, ale v páníčkovi nebo paničce. Já měl vždy psa, který poslouchal všechny členy rodiny, kromě mě. Nemám u psů žádný respekt, proto obdivuji všechny, kteří umí pejsky vychovávat.

Zde se mohu odvolat na osobu blízkou. Je jí totiž neteř Libuška. Tady nevím, jak začít, protože Libuška je živel. Neposedí a nevím, měla-li někdy volno. Má totiž Školku pro výchovu psů a páníčků. Sídlí v Malenivách, které sice na současných mapách nenajdete, ale i geodeti je budou muset časem zaregistrovat. Zatím je to psáno jako Nivy, část Děpoltovic na Karlovarsku.

Je to území, na němž se cvičí pejskové a jejich majitelé. Libuška má osobní kouzlo, jehož pomocí přiměje normální dospělé osoby obého pohlaví k běhání po cvičišti se svými pejsky, překážka nepřekážka. Je až úsměvné, ovšem pro nezasvěceného, jak všichni naráz konají podle Libuščiných povelů. A co je nejzajímavější, že i pejskové poslouchají a cvičí, jakoby to byla hra. A to u Libušky obdivuji nejvíc. Vymýšlí úkoly a různé akce, které baví úplně všechny. Baví je to tak, že chodí a soutěží mezi sebou i o víkendech, jezdí na výlety. Řekl bych, že má kolem sebe zvláštní komunitu rozličných profesí, vzdělání či věku, která ji ujišťuje, že její práce má smysl. Má dokonce své stránky http://www.malenivy.cz/, na nichž si může každý vybrat, čeho by se rád se svým pejskem zúčastnil.

Doposud to vyznívá, že moje neteř nemá žádnou chybu. Není to pravda. Nemá pochopení pro "zahradničení" jejího erdela Kipa, který umí upravit záhonek bez ohledu na kytičky, které by tam mohly být. Také je vybíravá v jídle.

A dál již nevím, co bych si na ni vymyslel.

13. 7. 2015 IR

************************************************

Fenomén Facebook

Je to do jisté míry úžasná věc. Něco mezi pavlačí a hospodou. Máme tu své přátele jako štamgasty v hospodě nebo sousedy na pavlači. Postěžujeme si, zanadáváme, pochlubíme se třeba fotkou a také vyslechneme, resp. přečteme si názory druhých. Souhlasíme-li ťukneme na To se mi líbí a litujeme, že není možnost To se mi nelíbí.

 Je to jakýsi průzkum mínění všeho druhu. Kvůli některým příspěvkům bych nazval FB místo sociální sítě, socialistickou. Je tu rozdíl mezi blogováním a vkládáním příspěvků na FB. Na FB je to jednodušší a případný ohlas je okamžitý.

Poslední dobou sleduji kritiku výroby a prodeje některých konzerv s porovnáváním kvality do cílové distribuční sítě. Zvláštní pozornost si zaslouží srovnání cen a kvality pro nás a pro Německo. K nám je evidentně dodávána nižší kvalita za vyšší cenu ve srovnání s Německem. To je otázka "neviditelné ruky trhu", kterou ale řídí obchodní řetězce a ty nejsou v našich rukách. V našich rukách není ani automobilka Škoda, čokoládovny a já nevím, které podniky ještě. Proč to je?  Jakoby našinec neuměl nic řídit, ale já si myslím, že zafungovala výstraha jednoho z mých bývalých kolegů, komunisty, v rozhlase. Řekl, že se vrátí, že povedou "zákopovou" válku, ale ne o politickou, ale ekonomickou, moc. Tady musím uznat, že se jim to daří. Změnili kabáty, ale myšlenka zůstala. Je to jednoduché. Vedení podniku úmyslně podnik položí. Koupí ho "spolubojovník", který si na koupi půjčí, vede to dál ke krachu, podnik rozprodá, resp. uloží jeho části na svůj palouček, stát najde "strategického" partnera v rámci zachování pracovních míst. Strategický partner je ze zahraničí, ale pracovníky má původní, tedy zvyklé na socialistický způsob práce. Pomalu je nutí k vyšším výkonům, ale zboží není na zahraničních trzích konkurence schopné, protože je drahé. Stát pomůže devalvací koruny a problém je odstraněn. Způsob práce zůstává, ale náš člověk se diví, že třeba Němec má za svou práci víc. Je to za stejnou práci? Nedávno jsem někde četl přepis rozhovoru s pracovnicí ministerstva zdravotnictví, která si stěžovala, že je ministr nutil pracovat plných 8 hodin denně a její kolegyní v pátek odpoledne dokonce nepustil na nákup. Tak ministra vyměnili. Kolik máme takových úředníků?

 Na Ostravsku se zavře důl, pro nedostatek odbytu uhlí, ale na severu Čech chtějí prolomit limity těžby  aby prý teplárny měly čím topit. Novoborské sklárny byly prodány poměrně levně, protože nebyl o jejich produkty zájem. Nový majitel nabral zpět propuštěné a protože si zajistil odbyt, vyrábí dál.

Tak kde je ten pes zakopán. Budeme, resp. již jsme, jen  služebníky pro zahraniční podnikatele, stavíme pro ně skladovací a distribuční terminály, aby od nás posílali po celé Evropě kvalitní produkty a ty (pro ně) levnější do našich obchodních sítí.

Nakupujte "hezky česky" výrobky našich zemědělců, kterým obchod někdy ani nezaplatí výrobní náklady a radujme se třeba každý čtvrtek ze slev v Kauflandu!

Asi to vše pletu, ale zkuste si vzpomenout, jak to začalo, jen mi neříkejte, že za to může Kalousek.    

7. 7. 2015 IR

***********************************************

Náhodně vybrané perexy novinových článků

Pouhý přehled publikovaných problémů je malým výřezem událostí, které sleduji. Je to jen můj výběr, ale domnívám se, že poslouží danému účelu. Je jím apel na zamyšlení se nad podivnostmi, o kterých jsme sice informováni, ale nic si z nich nebereme jako poučení či výstrahu. Alespoň zpozornit nad činy, resp. nečinností příslušných orgánů.

 

I my se stáváme apatickými vůči dění kolem nás. Nikoho nenapadne, k jakým nepravostem jsme lhostejní. Již nevnímáme jak se pomalu mění pravidla pro nás prosté občany a pro politiky, bývalé agenty StB či jiné špinavce. Tak třeba Babišova firma, která se vůči konkurentům chová jako gangster a napadenou firmu obviňuje z protiprávního jednání:

Firma Agro Jevišovice, která patří holdingu Agrofert ministra financí Andreje Babiše, chemicky zlikvidovala úrodu zemědělskému podniku Agro Boskovštejn Bohumíra Rady. Mezi oběma společnostmi trvá dlouhodobý spor o půdu, kterou Rada osel, podle Agrofertu však protiprávně

 

Zřejmě mu chybí doma pevná ruka Livie, jinak by neplácal takové zhovadilosti:

Klaus: Rusko si zaslouží šanci na vlastní cestu

Nynější model západního světa s jeho nepopiratelným omezováním svobody, rostoucí manipulací lidského myšlení, nadměrnou vládní regulací, neproduktivním paternalismem, politickou korektností a iracionální doktrínou globálního oteplování je spíš než liberalismem projevem socialismu, což jsme před 25 lety nepovažovali za možné. V projevu na mezinárodním hospodářském fóru v Petrohradu to prohlásil bývalý český prezident Václav Klaus.

 

Tak mi to připadlo jako zprávy za totáče. Tehdy jsme se také dovídali o některých událostech s ročním zpožděním. Třeba nás šetřili, abychom nebyli vystrašeni, protože by mohlo jít o zkoušku na napadení leteckého provozu a jeho bezpečnosti nad Evropou:

Mizení letadel z radarů ve střední Evropě má zřejmě na svědomí česká firma

Loňské problémy s mizením letadel z radarů letových kontrolních středisek v Praze, Vídni, Bratislavě, Karlsruhe a Mnichově souvisely podle všeho s testy nejmenovaného českého výrobce radiolokátorů. Vyplývá to ze zprávy Evropské agentury pro bezpečnost civilního letectví (EASA). Informoval o tom deník E15, který se odvolává na portál Air Traffic Management.

 

Řekl bych, že mu Romové špatně poradili a nebo radu nedodržel. Jinak by mohl brát všemožné příspěvky jako oni a beze strachu, že porušuje nějaký zákon. Ať se někdo jde podívat v den výplat na úřadech, jak a čím si jezdí (chodí) naši spoluobčané pro sociální dávky:

Téměř dva roky ve vězení hrozí muži, který se snažil obelstít úřad práce. Žádal příspěvky na živobytí, ale kontroloři ho nachytali. Kromě domu vlastnil i několik aut. Jedná se o jeden z mnoha podvodů, které loni odhalil posílený tým kontrolorů úřadu práce. Vzniklá škoda činí 65 miliónů korun, což je o 11 miliónů víc než v roce 2013.

 

 

Takové zprávy již považuji za jakýsi druh folklóru. Zemanovi je lhostejné, co si lidé myslí. On žije ve vlastním, velmi zvláštním světě:

Pro prezidenta Miloše Zemana to bude velmi nepříjemné překvapení. Existuje totiž písemný důkaz, že slavný český novinář Ferdinand Peroutka vyčetl velké části evropské diplomacie, že vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera považovala za gentlemana. Peroutka tak o Hitlerovi mluvil zcela opačně, než jak ho Zeman obvinil.

 

Ideální šance pro závistivé udavače. Je to velmi zvláštní forma populistického aktu. Kdyby šlo skutečně o snahu vymýtit korupci, mohlo by se začít u politiků:

Lidé mohou anonymně nahlásit korupci přes speciální software

Nový nástroj představilo občanské sdružení Oživení. Aktivisté kritizují vládní nařízení, které podle nich oznamovatelům žádnou ochranu neposkytne.

 

Je to opět zpráva, která nikoho nevzrušuje, protože jde jen o Putinovo harašení zbraněmi, aby se ujistil, že EU a NATO jsou vlastně bojácní troubové, protože jinak by s ním již dávno zametli:

Strasburk/Moskva - Po loňské anexi Krymu se změnila, resp. zhoršila bezpečnostní situace v regionu kolem Černého moře. Rusko na Krymu znásobilo své vojenské síly a vytvořilo z něj "nový Kaliningrad" coby další základnu mající přímé hranice se zeměmi NATO. Evropská unie by měla reagovat.

 

Toto je velmi smutná zpráva. Ani netuším, kam až to povede. Je nadmíru jasné, že nám vládne oligarchie, která si určuje vlastní zákony:

Stát už není schopen dodržovat zákony, varoval šéf Nejvyššího správního soudu

Stát už není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontrolovat jejich uplatňování a sám je dodržoval. Před šedesáti právníky, advokáty a soudci to na odborné konferenci v Praze o vymahatelnosti práva v ČR prohlásil předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

 

Krátce, výstižně a zbytečně. Ono je to již všem lhostejné:

Fenomenální šachista Kasparov tvrdí, že Zeman byl zvolen prezidentem za ruské peníze

 

Babiš je stále víc a víc šéfem státu, než samotná vláda a Parlament. Kdo má jiný názor, na toho si Babiš najde cokoliv, jen aby mu nestál v cestě.

Nezvyklá slovní přestřelka mezi zástupci ČSSD a ANO dominovala v úterý druhému kolu schvalování novely zákona o pojišťovnictví. Důvodem byl měnící se postoj ministerstva financí k návrhu na omezení provizí pro zprostředkovatele životního pojištění, na který poukázal jeho autor, poslanec ČSSD Ladislav Šincl.

 

Navazuji dalším perexem. Je také zajímavý, ale jen proto, že si nechceme přiznat jaké výhody má bývalý agent StB (byť "nevědomě" spolupracující) proti prostému občanovi:

Odkud mohl vzít Andrej Babiš informace o pracovním i soukromém životě Ladislava Šincla? Babiš sice tvrdí, že o žádnou složku nešlo a čerpal jen z médií, nelze ale vyloučit, že podrobnosti o Šinclovi mu připravili lidé, kteří se sbíráním citlivých informací živili řadu let profesionálně – jako elitní detektivové různých policejních útvarů.

A to je kámen úrazu. Tvrdou palebnou až válečnickou rétoriku by si Andrej Babiš nedovolil, kdyby neměl záda krytá médii. Sobotka se drží zpátky možná i kvůli hříchům z OKD a bojí se, aby po Ladislavu Šinclovi nebyl terčem on. Tvrdší reakce proti Babišovým praktikám se proto nedočkáme, tvrdí politolog Jan Kubáček. Podle něj zatím riskuje bezbolestně, ale musí počítat s útoky opozice. I ta je současně bezzubá.

2. 7. 2015 IR

*******************************

Benešův projev v Lidicích 10. 6. 1945

 Můj příspěvek připomene projev Edvarda Beneše, který pronesl 10. června 1945 v Lidicích. Stojí za vyposlechnutí celý a možná někteří přehodnotí názor na jeho postoje k poválečnému uspořádání. Za zmínku stojí, že po sametce byl vysílán jen dvakrát. Poprvé, když se ho ujal redaktor Antonín Langer; potom ho použil na výročí v roce 1992 Martin Schulz ze Svobodky. Valný zájem o tento záznam není a vy uslyšíte, proč.

Zatím jsem nenašel cestu, kterou bych samotný zvukový záznam někde prezentoval. Dostal jsem jej v zaletované krabici, aby obsah nevysychal. Takto zaletovanou krabici předal pan Pospíšil, rozhlasový redaktor, který po únoru 48 musel z rozhlasu odejít, uměleckému truhláři panu Plzákovi z Třebichovic u Kladna, který pásek uložil za akustické obklady, protože se bál, že pásek někdo objeví. Když i on opouštěl rozhlas, předal krabici svému kamarádovi, panu Jakubcovi, který neměl s rozhlasem nic společného, takže nebyl ani v podezření, že by vlastnil tento historický záznam. Pan Jakubec byl shodou okolností čtenářem Technické poradny Týdeníku rozhlas, kterou jsem vedl. Ten po sametce usoudil, že jsem spolehlivý a s krabicí si budu vědět rady. To, že byl v krabici magnetofonový pásek, jsem zjistil až po jejím rozletování. Krabice byla totiž od pásu PHILIPS-MILLER, což je mechanický záznam na filmový pás, snímaný opticky. Tak jsem si ještě před otevřením krabice vyjednal v Technickém muzeu, že si záznam přehraji.  Že tam byl pásek, bylo překvapení, ale milé. Naštěstí jsem měl doma magnetofon Telefunken M5, který měl tři rychlosti. A tu nejvyšší, 76,2 cm za vteřinu, také. Tato vysoká rychlost byla tehdy jedinou možnou variantou pro kvalitní záznam. V rozhlase byla používána asi do roku 1950, ale bateriové reportérské magnetofony měly již rychlost jen 19,05 cm za vteřinu. Asi letováním transformátorovou pájkou byly vrchní závity pásku poznamenané, takže úvod projevu trochu šumí.

A nyní, jak se k záznamu dostanete. Hoši z Interfony Liberec ho dostali na své stránky, což já na svých neumím, takže pracuji s odkazy. Zde je postup:

http://interfona.wz.cz/default.html, objeví se HISTORIE ZÁZNAMU ZVUKU, tam kliknete na: Další vývoj, srolujete dolů, až se objeví tento obrázek a zbývá jen: Download

1. 6. 2015 IR

***************************************************

Kde asi udělali soudruzi chybu?

Mám na mysli Putinovy hokejisty a motorkáře. Aféra s motorkáři vybublala a ti se jen díky českým kolaborantům zviditelnili.

To hokejisté se zviditelnili přímo ukázkově. Hrdý ruský člověk, obyvatel širé matičky Rusy je stále ujišťován o své síle. Sám "velký" Putin ukázal, jak se v hokeji vítězí, ale raději do Prahy na finálový zápas sborné nepřijel. Rus totiž nezná prohru a jeho síla je vlastně jen ve vyhrožování zbraněmi a nejlépe jadernými. Na to však Kanaďané nedbali a šoupali do jejich svatyně jeden gól za druhým. Ani Putin neumí prohrávat. Vzpomínám na jeho prohlášení, že největší chybou 20. století bylo rozpuštění Sovětského svazu, což pod různými vymyšlenostmi hodlá změnit. Ani ho nezastavily podpisy jeho předchůdců o statutu Krymu. Referendum, které bylo skoro kopií referenda v Rakousku po anšlusu v roce 1939, schválilo místní (ruské) obyvatelstvo, kromě tureckých Tatarů, které se již dlouho snažili rudí vládci vypudit, resp. zlikvidovat.

A my se divíme, že ruský hokejista neumí uznat porážku od lepšího, notabene o třídu lepšího, alespoň podle počtu gólů. Nepamatuji, že by finalista, který prohrál, nevzdal vítězi poctu. Neznají slávu vítězi a čest poraženým? Myslím, že tím přesvědčili váhající, že jsou normální samolibí hulváti, kteří se chovají jako nadlidé. To známe z Protektorátu a já myslel, že je to již minulostí, a hle Putinjugent si opět myslí, že jsou něco víc a porážku vzali jako urážku své rasy.

Ono to na hřišti nešlo jako na Ukrajině. Zde hráli přesilovku jen s přečíslením o jednoho hráče, ale zbraně zůstaly stejné. Zde by výmluvy neobstály, kdyby volili zbraně většího kalibru a ani posily zvenčí by tu neprošly, což bylo v bojích na Ukrajině běžné. Již vůbec nemohli vzít soupeři kus území, zkrátka sport má svá pravidla, což všem obyvatelům širé matičky Rusy bude dělat vždy potíže, o elementární slušnosti nemluvě.

Tak jsem tu smotal politiku se sportem, ale ono to úzce souvisí. Jako v nouzi poznáš přítele, tak v situacích po prohře, poznáš národní povahu. S tím se nedá nic dělat. Oni to měli ještě znásobeno šaškárnou oslav vítězství, o němž jsou ujišťováni, že jsou jediní vítězi. Jde prostě o celoživotní masírování mozků informacemi účelově upravenými ve prospěch vědomí národního velikášství. Říká se tomu nacionalismus, který známe jako národní socialismus, zkráceně nacismus. To v lidech, kteří nepoznali nic jiného, zakoření tak hluboce, že jakákoliv jiná myšlenka je jim podezřelá. Prostě nevěří, že existuje něco jiného, než vlastně znají. Pak taková lekce, kterou jim soupeř uštědřil, vyvolá nepředstavitelné a hlavně nepředvídatelné chování bez ohledu na okolní svět, který je chápe jako reprezentanty státu, jehož znak mají na dresu. 

18. 5. 2015 IR

***********************************

Velké poděkování bývalému senátorovi

JUDr. Jiřímu Vyvadilovi. Ani při svém vzdělání netušil, jak svými výroky o konvoji US Army, který projel Českou republikou, pomohl nám obyčejným lidem zamyslet se nad děním ve světě pod úhlem pohledu našich historických zkušeností s cizími i bratrskými armádami. Svou zásluhu má na tom jistě i bulvárový režisér Troška s výroky o bombardování naší země Američany za Protektorátu. Protektorát nebyly Babobřesky, ale zázemí německé armády, kde se vyráběly součásti zbraní pro frontu. Samozřejmě v Plzni ve Škodovce a všech továrnách po celém Protektorátu. Všude tam měli dělníci přilepšení potravinovými lístky, šatenkami a také tabačenkami oproti prostým občanům Protektorátu. Mě zaujaly právě ty tabačenky, protože jedna tatínkova pacientka měla milého právě ve Škodovce a ten jí dával potravinové lístky a hlavně tabačenky, které nosila tatínkovi, silnému kuřákovi. Dnes to zní srandovně, ale pro mě to bylo po válce jakýmsi dokladem, že dělníci pracující na válečných zakázkách měli jistá privilegia, o nichž dějiny dělnického hnutí u nás mlčely. No a to bombardování mělo zastavit výrobu zbraní pro frontu. Jediné, co se tehdy netušilo, bylo místo, kde se mohla zdárně dokončit Hitlerova tajná zbraň (atomová bomba), kvůli níž byl Áda klidný skoro až do samotného konce. Kdyby si Troška přečetl něco o tomto bombardování v knihovně Vojenského ústavu, tak by debilně nekecal, že nechce, aby nás Američani opět bombardovali. Školení komunisté mu špatně poradili.

To Vyvadil to pojal velkoryse, ale také kontraproduktivně. Kdyby komouši o tom mlčeli, konvoj by pozdravili jen zasvěcení. Takto se zmobilizovali prostí lidičkové, což bylo fantastické. Naposledy jsem tolik lidí kolem silnic viděl, když tu projížděl Závod míru. Ať chci nebo ne, musím předsedovi SČSP (Svaz Československo-Sovětského Přátelství) poděkovat za tak silnou motivaci slušných lidí.   

2. 4. 2015 IR

*******************************

Já to vidím asi jinak

Jsme národ rozličných názorových skupin, a pokud si pamatuji, tak jen za Protektorátu jsme, až na pár kolaborantů, drželi pohromadě. Po válce to bylo již jinak a nyní je to vše naruby.

Jsme dokonce nejednotní v názoru na oslavy 70. výročí konce války v Evropě. Já začal šťourat v různých dokumentech a nakonec jsem zůstal u "Fronta.cz" a u "Klub 16. obrněné divize".

Mám jen poznámku k tomu, kdo vlastně byl strůjcem té hrozné války. Tady se výklady různí, takže si dovolím svůj názor, na který mě přivedly detektivky o tom, jak přátelé začínají "podnikat" společně a když je jasné, že je partner "nepotřebný", tak ho v nestřeženém okamžiku zastřelí. Analogii vidím v tom, že Hitler i Stalin byli vlastně spojenci, když se dělili o Polsko a Hitler zjistil, že Stalin nevěří, že by stejný kulišák jakým je on, ho zradil.  I stalo se v momentě, kdy byl Stalin klidný a ani nevěřil svým tajným službám. Padlo proto zbytečně mnoho životů a ruští obyvatelé, považující Stalina za boha, pokládali hrdě své životy v boji "Za svobodu" a za Stalina. Padlo mnoho hrdinů a také zbytečně, když Stalin vyvraždil  kvalitní důstojnický sbor, protože tam nebyli dělničtí velitelé. V mnohých filmech byly náznaky zbytečných bitev, které měly za cíl dobýt určité město k nějakému výročí. Dokonce nechal bez pomoci Slovenské národní povstání a ani Varšavě nepomohl. Tam se jeho armáda objevila až po bitvách. I Pražské povstání bylo vítězné před jejich příjezdem a nemuselo být delší, než jeden dva dny, kdyby Američani nebyli slušní a nezůstali na demarkační čáře v západních Čechách.

A co mě trápí, že náš prezident jede na přehlídku ukázek bojové síly Putina. Prý na uctění památky padlých hrdinů v boji za svobodu. A právě tu myšlenku pošpinily po válce totalitní režimy držené Stalinem a jeho následníky v područí.

Za konec války v Evropě se všeobecně považuje kapitulace německých vojsk v květnu 1945. Ta vstoupila v platnost dne 8. května, ve 23:01 hodin středoevropského času, což odpovídalo jedné minutě po půlnoci dne 9. května moskevského času. Proto se ve většině vítězných a osvobozených států považuje za tzv. "Den vítězství" 8. květen, zatímco v zemích bývalého Sovětského svazu je to 9. květen. Přitom chybělo jen málo a Den vítězství v Evropě (anglicky V-E Day) byl vyhlášen již 7. května.

Po sérii dílčích kapitulací na západní a italské frontě začali němečtí generálové jednat o bezpodmínečné kapitulaci přímo na vrchním velení spojeneckých expedičních sil ve francouzské Remeši. Nová německá vláda velkoadmirála Dönitze měla v úmyslu vzdát se pouze před západními Spojenci a pokračovat v bojích na východní frontě. Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil, gen. Eisenhower, vědom si spojeneckých závazků vůči Sovětskému svazu, však další dílčí kapitulaci odmítl a dokonce pohrozil, že uzavře spojenecké linie a zabrání prchajícím německým vojákům i civilistům v pohybu na západ, nebudou-li Němci souhlasit s úplnou kapitulací svých vojsk na všech frontách.

Z Flensburgu, sídla Dönitzovy vlády nedaleko dánských hranic, přiletěl navečer 6. května do Remeše šéf štábu vrchního velení Wehrmachtu, generál Alfred Jodl, s pověřením bezpodmínečnou kapitulaci podepsat. Vymínil si však odklad okamžiku, kdy kapitulace začne platit, o 48 hodin, aby mohly být jednotkám vydány příslušné rozkazy. Později, v době norimberského procesu se Jodl chlubil, že tak zachránil 700.000 mužů před ruským zajetím a byl by jich prý zachránil ještě víc, kdyby mu Eisenhower povolil čtyři dny.

K podpisu kapitulace byl přizván náčelník sovětské vojenské mise, generál Ivan Susloparov, aby dokument podepsal jménem vlády SSSR. Susloparov pochopitelně návrh kapitulace ihned odeslal do Moskvy ke schválení. Hodiny však míjely a odpověď nepřicházela. Protože nechtěl brzdit ukončení krvavé války, Susloparov se nakonec rozhodl podepsat kapitulační protokol bez souhlasu Moskvy, avšak na jeho žádost byl do textu přidán článek, který umožňoval pozdější, dokonalejší akt kapitulace Německa.

Druhý podpis vítěze připojil náčelník generálního štábu spojeneckých expedičních sil, americký generál Walter Smith. Jako svědek se podepsal zástupce náčelníka francouzského štábu národní obrany, generál François Sevez. Německý generál Jodl se podpisem zavázal zajistit, že německá armáda zastaví vojenské akce do 23:01 hodin dne 8. května. Podpisový akt skončil téměř tři hodiny po půlnoci. A jen o něco později přišel Stalinův příkaz, že se nic podepisovat nemá.

Když se Stalin o podpisu kapitulace dozvěděl, rozhodl se ji neuznat jakožto "jednostrannou dohodu" s Dönitzovou vládou, podepsanou jen vrchním velením spojeneckých vojsk. Ve zprávě určené Trumanovi a Churchillovi to odůvodňoval tím, že Sovětský svaz přinesl v boji proti fašismu největší oběti a přitom to vypadá, jako by před Sovětským svazem nikdo nekapituloval, protože v Remeši nebyl přítomen žádný ze sovětských státních představitelů. Vyslovil v této souvislosti také obavu, že za těchto okolností budou německá vojska na východní frontě navzdory kapitulaci pokračovat v boji.

Stalina pochopitelně naštvalo, že Němci kapitulovali ve štábu generála Eisenhowera za přítomnosti jediného vcelku neznámého sovětského generála, který okamžitě upadl v nemilost. V některých ruských publikacích se dodnes uvádí, že Susloparov se podepsal pouze jako svědek. To je ovšem nesmysl, který má pouze podpořit Stalinem vyhlášenou tezi o "jednostranné dohodě" a "předběžné kapitulaci." Podpis Susloparova je hned vedle podpisu generála Smithe a poznámka "svědek" (witness) je pouze u jména gen. Seveze.

 

Aby se předešlo zbytečným sporům, Spojenci na "předběžnost" remešské kapitulace přistoupili a celý obřad se následující den opakoval v Berlíně, za přítomnosti sovětských generálů zvučných jmen.


Originální text je zde v překladu:

Autentický je pouze anglický text

AKT VOJENSKÉ KAPITULACE

1. My, níže podepsaní, jednajíce z pověření německého vrchního velení, tímto bezpodmínečně vzdáváme všechny ozbrojené síly na pevnině, na moři i ve vzduchu, které jsou k dnešnímu datu pod německou kontrolou, vrchnímu veliteli spojeneckých expedičních sil a současně sovětskému vrchnímu velení.

2. Německé vrchní velení okamžitě vydá rozkazy všem německým vojenským, námořním a leteckým úřadům a všem ozbrojeným silám pod německou kontrolou, aby zastavily vojenské akce ve 23:01 hodin středoevropského času dne 8. května a zůstaly v pozicích, které budou v ten okamžik zaujímat. Žádná loď, plavidlo nebo letadlo nesmějí být zničeny, ani nesmí být nějak poškozeny jejich trupy, motory nebo vybavení.

3. Německé vrchní velení okamžitě vydá rozkazy příslušným velitelům a zajistí provedení všech dalších rozkazů vydaných vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil a sovětským vrchním velením.

4. Tento akt vojenské kapitulace nijak neovlivní žádné všeobecné ustanovení kapitulace, které jej nahradí, a které bude uloženo Spojenými národy nebo jejich jménem a bude se vztahovat na Německo a německé ozbrojené síly jako celek.

5. V případě, že německé vrchní velení nebo některé z ozbrojených sil pod jeho kontrolou nebude jednat v souladu s tímto aktem kapitulace, vrchní velitel spojeneckých expedičních sil a sovětské vrchní velení učiní taková trestní nebo jiná opatření, jaká uznají za vhodná.

Podepsáno v Remeši, Francie, ve 02:41 dne 7. května 1945.

Jménem německého vrchního velení
Jodl

V PŘÍTOMNOSTI:

Jménem vrchního velitele
spojeneckých expedičních sil

Jménem sovětského vrchního velení

W.B. Smith

Sousloparov

F. Sevez
brigádní generál, francouzská armáda
(svědek)

 

Dále tu je:

Velichovská mise patřící mezi méně známé vojenské akce na území bývalého Československa. Cílem mise bylo doručit kapitulaci podepsanou 7.5. 1945 v Remeši polnímu maršálu Ferdinandu Schörnerovi, veliteli armády Střed. Generál Jodl upozorňoval spojence, že vzhledem k bojům s Rudou armádou nemusí jednotky uposlechnout nebo není dostatečné spojení.

Za tímto účelem byl dopraven do Plzně zmocněnec plk. Meyer-Detring, který měl kapitulaci doručit. Velitelem mise byl pplk. Robert H. Pratt ze štábu pátého sboru 3. armády. Koloně velel maj. Carl O. Dowd a skládala se z pěti vozů Ford M8, třech Jeepů, dvou štábních limuzín, rozhlasového a sanitního vozu. Dále kolonu doprovázeli armádní novináři a korespondent Reuters.

Mise vyjížděla z Plzně 7.5.1945 ve 21:40. Trasa vedla přes Žebrák, Zdice, Beroun, Motol, až do Bartolomějské ulice na velitelství Bartoš, kde probíhala krátká jednání. Po půl noci 8.5.1945 pokračuje konvoj přes Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Hořice a Jaroměř do lázní Velichovky.Při jednání s německou stranou byly předány podmínky kapitulace. Kolem 11 hodiny jednání skončila a panují nejasnosti, zda mu byl přítomen polní maršál Schörner osobně.

Mezitím kolona způsobila ve Velichovkách pozdvižení a Američanům se dostalo vřelého přijetí od místních obyvatel. V poledne se mise vydala zpět do Plzně ve dvou skupinách. Jedna jela přes Hradec Králové a druhá přes Hořice a Ostroměř. Zde došlo k incidentu s místními partyzány. U Chlumce nad Cidlinou se obě skupiny spojily a přes Kralupy nad Vltavou a Beroun dorazily v 18 hodin zpět do Plzně. Rudá armáda se o přítomnosti amerických vojáků dozvěděla až z fotografií z Hradce Králové.

22. 2. 2015 IR

****************************************

Ovčáci čtveráci útočí.

Již delší dobu mám takový pocit, že prezident a jeho Ovčáček neznají některé z našich zákonů. Ani terminologii nepoužívají stejnou. Pletou si stále "veřejnoprávní" a "poslušný“. Dokonce si přizvali na pomoc stranu, která účelově vznikla, aby Zeman nemusel kandidovat na prezidenta jako soukromý občan. Je to Strana Práv Občanů (Zemanovci), která se do Sněmovny Parlamentu České republiky nedostala. V Senátu Parlamentu České republiky má jakoby čtyři, ale z toho jsou dva za ČSSD. A právě jeden ze SPO, jakýsi Veleba, se rozhodl, že poslouží zakladateli strany k "umravnění" České televize. Okolo Zemana se vůbec rojí zvláštní individua. Kancléře bez bezpečností prověrky a bývalého bulvárního a komunistického redaktora má jako mluvčího. Ten vyrost tak vysoko, že se domnívá, že může televizi diktovat, co má a co nemá vysílat. Proto jsem se rozhodl, že čtenáře i tyto politické kovboje seznámím s hlavními pasážemi zákona o České televizi.

Je to zákon České národní rady číslo 483/1991 Sb. v platném znění. Je ze dne 7. listopadu 1991.

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

§ 1

(1) Zřizuje se Česká televize se sídlem v Praze.

(2) Česká televize je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československé televize. Česká televize vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se.

(3) Stát neodpovídá za závazky České televize a Česká televize neodpovídá za závazky státu.

§ 2

(1) Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (dále jen "veřejná služba v oblasti televizního vysílání").

(2) Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,

c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti,

d) rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin,

e) výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

§ 3

(1) Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že

a) provozuje analogové televizní vysílání dvou televizních programů prostřednictvím zemských vysílacích rádiových zařízení, popřípadě jiných technických prostředků tak, aby v součtu území pokrytého signálem zemského analogového nebo zemského digitálního televizního vysílání a území pokrytého signály souběžného zemského analogového a zemského digitálního televizního vysílání byla pro obyvatele České republiky zajištěna možnost příjmu těchto televizních programů v rozsahu podle odstavce 3, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

b) provozuje zemské digitální televizní vysílání televizních programů uvedených v písmenu a) a dalších alespoň dvou televizních programů zahrnutých v souhrnném datovém toku složeném z dílčích datových toků náležejících televizním a rozhlasovým programům, multimediálnímu obsahu a doplňkovým službám veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, upravených pro společné šíření prostřednictvím zemské sítě vysílacích rádiových zařízení s plánovaným pokrytím alespoň 95 % obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu1b) (dále jen "multiplex veřejné služby"),

c) jako provozovatel multiplexu veřejné služby sestavuje společně s Českým rozhlasem souhrnný datový tok a odpovídá za jeho správu a jeho předání k šíření zemskou sítí vysílacích rádiových zařízení,

d) zřizuje síť vlastních zpravodajů,

e) v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů zajišťuje regionální vysílání prostřednictvím televizních studií České televize (dále jen "televizní studia") pro území jejich působnosti. Regionální vysílání každého televizního studia musí vyváženě obsahovat příspěvky z celého území jeho působnosti,

f) vytváří archivní fondy, udržuje je a podílí se na jejich využívání jako součásti národního kulturního bohatství,

g) podporuje českou filmovou tvorbu a kulturní projekty,

h) vysílá díla domácí a zahraniční tvorby,

i) poskytuje alespoň na jednom vysílaném programu 24hodinovou programovou službu, včetně aktuálního zpravodajství,

j) poskytuje teletextové služby,

k) opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrábí v českém znakovém jazyce nebo opatřuje simultánním tlumočením do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a dále alespoň 10 % vysílaných pořadů zpřístupňuje pro osoby se zrakovým postižením,

l) vyvíjí činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb,

m) poskytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání,

n) poskytuje veřejnosti informace a obsah podle § 2 odst. 1 prostřednictvím internetových stránek a aplikací České televize.

 

Nyní skočím až na § 10

Financování České televize

Finančními zdroji České televize jsou zejména:

a) televizní poplatky vybírané podle zvláštního právního předpisu,

b) příjem z vlastní podnikatelské činnosti.

§ 11

(1) Česká televize je oprávněna vykonávat za podmínek stanovených právními předpisy podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem její činnosti a která nesmí ohrozit její úkoly (§ 2 a 3).

(2) Finanční zdroje používá Česká televize k plnění svých úkolů stanovených zákonem; finanční zdroje podle § 10 písm. a) lze použít pouze k plnění úkolů podle § 2, 3 a 3a.

(3) Česká televize čtvrtletně převádí výnos z reklam vysílaných na programu ČT 2 Státnímu fondu kultury České republiky, a to vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního čtvrtletí za předchozí kalendářní čtvrtletí. Z výnosu z reklam vysílaných na tomto programu si Česká televize odečte prokázané účelně vynaložené náklady spojené s výběrem a se správou výnosu z reklam vysílaných na něm. Výnos z reklam vysílaných na programu ČT 4 použije Česká televize na výrobu a vysílání pořadů se sportovní tematikou.

 

Ten chytrý Veleba u Veselovského říkal, kdyby se televize "polepšila", že od zrušení poplatků upustí, ale kdyby se svým návrhem neuspěl, má již připraven další návrh a kdybyste viděli ta jeho očička, politovali byste ho. Zapomíná, že těch pár Zemanovců, kteří mu píší, jak jsou s ČT nespokojeni, je jen dokladem, že zpravodajství pracuje dobře. Televizní zákon nepřikazuje televizi, aby se politikům líbila, ale aby poskytovala informace pro utváření názorů diváků. Nespokojenost Veleby a spol. se zpravodajstvím České televize je pochopitelná, protože se liší od desinformací z Kremlu, kterému naši Kremlofilové fandí.

Nás nyní "pálí" mstivý psychopat, který nemůže televizi odpustit přímý přenos scény u Korunovačních klenotů. Kdyby tehdy Zeman zůstal na neschopence, bylo by to přijatelnější. Oleje do ohně navíc "přilila" i světová média. Pro nás je to zapomenuto, leč Hrad nezapomíná.  

Připustím, že se podaří změnit zákony tak, aby byl posílen prezidentský systém. Televizi by rozvázal ruce a reklamní koláč by se dělil na více kousků, což by se nelíbilo ostatním provozovatelům, kteří z omezení reklamy pro ČT současně těží.

Doufám, že zdravý rozum zvítězí a "užitečný idiot" Veleba stáhne oháňku a odejde ze scény, jako kdysi Zeman ze sálu, když ho nezvolili prezidentem.

Práce na pomstě je asi běh na dlouhou trať, jenže by museli běžet inteligentnější běžci.

14. 3. 2015 IR

*********************************

Mám kolísavý krevní tlak

V posledních dnech spíše nižší, ale dnes se mi zvedl po přečtení pouhého nadpisu a pár řádků pod ním, což jako výplod Daniela Veselého uvedl Neviditelný pes:

 "Čeho se obává Rusko"

Západ by měl respektovat oprávněné zájmy Ruska na Ukrajině. Již první věta je nehorázná drzost. Jak může mít Rusko oprávněný zájem na Ukrajině. Přece nepíšeme rok 1968, ale 2015. Pravda i v roce 2014, napadli Ruské hordy Krym, podobně jako Hitler v březnu roku 1938 Rakousko. Na Ukrajině žilo v roce 1989 22,1% Rusů, ale v roce 2001 již jen 17,3%.  Ukrajina totiž po nabytí svobody neuměla hospodařit, tak asi někteří Rusové odešli třeba do Karlových Varů. Tu mě napadá, zda také zde by nemělo Rusko hájit své zájmy.

 

 Prý není žádným tajemstvím, že na začátku 90. let minulého století bylo Kremlu západními státníky verbálně slíbeno, že se NATO neposune ani o jednu píď východním směrem; nastal však pravý opak. Je to ovšem tím, což "Kremlíci" nepochopí, že po zbavení se okupačních vojsk z Polska a Československa si státy o své budoucnosti začaly rozhodovat samy. Což je po zkušenostech s "bratry Rusy" vedlo k rozhodnutí připojit se k většímu celku jak politicky, tak vojensky, tedy k EU a NATO. Ukrajina byla právě před podpisem přístupové smlouvy s EU. Putin musel pospíchat, protože mohl napadnout pouze samotnou Ukrajinu, ale ne člena EU. To by mu ani u našich komunistů na popularitě nepřidalo.

A pokud jde o držení slova? Pak by Rus měl držet ústa. Pamatuje si někdo, že by Rus/bolševik někdy dodržel slovo? My si moc dobře pamatujeme slovo DOČASNĚ!

Samostatné rozhodování postkomunistických zemí, Moskva prý vnímala jako „Drang nach Osten“ až ke svým hranicím, jako ohrožení nejen vlastní bezpečnosti, ale i jako ohrožení jejích zájmů v blízkém zahraničí.

Musíme prý být schopni empaticky vnímat obavy Ruska! Že to tak vidí i v bývalých republikách SSSR? Ne, jen zapomínáme, že Putin chce neblahou slávu SSSR oživit.

Již v roce 2008 se jednalo o tom, že by se Gruzie a Ukrajina mohly připojit k Severoatlantické alianci. To staří bolševičtí válečníci vidí jako možnost rozpoutání vojenského konfliktu.

Rusko též prý s možnou nechutí pozorovalo očividné porušování mezinárodního práva Západem, okatě v Kosovu a ještě okatěji v Iráku. Je to jako žalování ve školce. Přece tím neospravedlní vpadnutí na Krym a podporování rudých geril, kterým se z nepochopitelných důvodů říká separatisté, na východě Ukrajiny. Počítají, že prostoduchý čtenář si nevšimne toho, že Ukrajinská pilotka zajatá "separatisty" na území Ukrajiny se ocitla v Ruském vězení?

Možným spouštěčem této krize mohlo být svržení nepopulárního, byť demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta Janukovyče. Jistě to bylo, protože byl stále ve hře podpis asociační dohody s EU. Autor článku si vzal za "svědka" šéfa americké konzultační a zpravodajské firmy Stratfor, přezdívané stínová CIA, George Friedmana, který údajně na sklonku minulého roku prohlásil, že šlo o nejbezostyšnější puč v dějinách. Asi měl pravdu, protože si to Ukrajinci vyřídili sami. A že strategické zájmy Spojených států spočívají v oslabení Ruska, je snad pochopitelné.

Putin na skutečnost, že se v Kyjevě chopila moci demokratická vláda, zareagoval anexí Krymu, kde se nachází jediná ruská teplomořská základna, o jejíž další osud se Putinův kabinet logicky strachoval. Strachoval se tak, že musel zabrat ukrajinská plavidla i s námořníky?

Autor článku dokonce přiznává, že obě strany konfliktu, jak je zjevné, páchají zločiny. Chudáček Rusko čelí ozbrojenému sporu bezprostředně u svých hranic vycházeje z konkrétních historických pohnutek. Ty historické pohnutky spočívají vtom, že se nepíše rok 1950, ale 2015 a Ukrajina je a měla by zůstat samostatným suverénním státem. Bolševik v Kremlu se prý obává začlenění Ukrajiny do NATO a evropských struktur, což chápe jako hrozbu pro své zájmy. Komu by prospělo vyprovokovat konflikt na východě Ukrajiny? To jsou ty bolševikovy zájmy?

Příměří? Jen zdržovací manévry. Očití svědkové tvrdí, že střely na obě bojující strany jsou vystřelovány z Ruska, proto se obě strany navzájem obviňují z porušení příměří.

Diplomatické řešení je asi jedinou schůdnou alternativou. Jak ale donutit Ukrajinskou stranu, aby zakonzervovala "demarkační" linii, kterou si gerily stále posouvají. A vize neutrálního státu? Nechat Ukrajinu na pospas nájezdníkům z Ruska? Jestli toto Putinovi projde, tak mám obavy, že mu tím jen vzroste chuť na další doplnění území kousek po kousku, až bude mít celý SSSR opět pod kontrolou. Na řadě by nyní mohlo být pobaltí.

23. 2. 2015 IR

Přítomnost

Zeman má ve své bohorovnosti asi svůj zvláštní svět, kde je vše jen podle něj. Že by přiznal nějakou chybu, nepřipadá vůbec v úvahu. To má z dob, kdy se ve školách učil marxismu-leninismu. Tehdy platilo, co se neřekne nebo nenapíše ve sdělovacích prostředcích, to neexistuje a naopak. Pravda, i dnes to platí, protože v lidech doznívá, že napsanému v novinách a řečenému v rádiu či televizi, se může/musí věřit. Mnohdy Zeman hřeší na pověru o šprochu, na kterém může být pravdy trochu. Prosťáčkovi stačí, že to bylo řečeno a předpokládá se, že to nebude ověřovat.  

Také si nyní vybavuji z předvolebních prezidentských debat jen tak ledabyle pronesené lži. Uvedu jen ty zapamatovatelné.

Tak třeba o Schwarzenbergovi v "boji" o prezidentský úřad řekl, že sám Posselt nad jeho výroky o Benešovi vyjádřil radost. Tu zprávu měl prý z Britských listů, ty to však popřely, ale to jsme se dozvěděli až po volbách, stejně tak o tom, že prý na rodinném zámku Karlovy manželky visí nacistické obrazy s hákovým křížem. Alkoholem poškozený mozek nerozlišil hákový kříž od jeruzalémského a již vůbec nepostřehl, že zámek Hardegg rodině již 300 let nepatří (tuto historickou skutečnost jistě znal, když psal o rodině, docent Putna).

Přímo dětinskou lží byla pak malá humorná příhoda z volebního štábu, kdy v TV Prima tvrdil, že se od Šloufa odstřihl a jako napotvoru byl v ČT přenos z volebního štábu, kam právě dorazil Šlouf, který vyprávěl, jak Zemanovi radil a sháněl pro něj podporu. No a později Šloufa, jako nepotřebného a hlavně pamětníka, skutečně odhodil.

Tak nevím, jak dopadnou úředníci, když nevyrobí důkaz pravdy o Peroutkovi.

Nejsmutnější na tom všem je, že svými výroky škodí celému státu. Ve světě se také usuzuje o obyvatelstvu, které si ho ve "všelidovém" hlasování zvolilo. Že bylo v té době 8 434 941 oprávněných voličů a zvolen byl 2 717 405 hlasy, nikoho nezajímá. Jak říkají ti, v jejichž zemích je možnost jít k volbám čest, která zavazuje, protože si vybírají toho, komu věří. Tentokrát si to zasloužíme. Kdysi jsem napsal o důvodech, proč nepůjdu k volbám, dnes bych to již nenapsal.

U nás totiž není mnoho na výběr, protože politici, současní i ti před nimi, udělali z politiky špinavý kšeft. Nikdo nemá snahu to změnit, nikdo slušný do politiky nechce jít, vždyť ti, kteří se nám nelíbí, se v ní drží zuby nehty. Mění pozice, strany, názory, jen chuť pracovat poctivě ve prospěch společnosti jim chybí. A jeden čistý a rozumný je v demokracii snadno přehlasován. Jen se podívejte, jak si zákonodárci darují zákony, které jim vyhovují. Ty mění již po volbách nastupující garnitura a opět podle svého.

Ani voliči často nevědí čemu a komu věřit. Kdo řve víc a z více médií, má u voliče bez vlastního názoru úspěch. Jen si všimněte změn v preferencích při různých průzkumech.

Proto musím dát za pravdu starému heslu, že máme, co si zasloužíme. Jen neradi slýcháme o tom, jaký pán, takový krám, čímž je myšlena naše republika.

7. 2. 2015 IR

************************************************

Kde vlastně žiji?

Viděl jsem "emotivní" výlevy hornických odborářů, demonstrujících před ministerstvem pana Mládka. Děsivé transparenty, jak bude Praha bez tepla, když se nezbourá Horní Jiřetín, aby se mohl rozšířit povrchový důl.

Nenapadlo by mě vůbec se tímto zabývat, ale nadzvedly mě právě dnešní televizní noviny, kde bylo řečeno, že doly (již nevím jaké, asi OKD) budou muset propouštět, samozřejmě nejprve staré horníky v předdůchodovém věku, protože "musí" utlumit těžbu pro malý zájem o uhlí na trhu. Tedy jen proto, aby se neztenčily zisky nových uhlobaronů, se musí vytvořit nedostatek uhlí?

V přímém rozporu s tím je prohlášení z 29. 6. 2010. Novinářům to dnes řekl generální ředitel a předseda představenstva OKD Klaus-Dieter Beck: "Dnešní technikou vytěží firma 0,6 miliardy tun uhlí. Zásob má ale šestkrát tolik. Přes pět miliard korun chce během příštích pěti let investovat těžební společnost OKD do rozvoje dolů a nákupu nových technologií.

Obnova technologií, do které společnost v posledních dvou letech v rámci svého programu POP 2010 investovala bezmála devět  miliard korun, jí umožní prodloužit těžbu černého uhlí na severu Moravy nejméně do roku 2030."

Kromě velkých investic se na hospodářském výsledku OKD podepsala i globální recese. Kvůli poklesu poptávky zaznamenala OKD zhruba třetinový pokles výnosů na 35,35 miliardy korun. Společnost sice zůstala v plusu, čistý zisk jí ale vloni klesl na 1,48 miliardy.

Ti odborářští troubové jsou zřejmě lobbyisty, aby šejdířům neklesaly zisky a při tom, aby uhlí bylo, ale odjinud. Pravda, povrchové uhlí není tak kvalitní, proto i v minulosti dovážely pražské teplárny levné, kvalitní uhlí z Polska. OKD zase vyvážely do Německa, které si šetří doly na dobu, až bude možné uhlí efektivněji využívat. My za to drancování máme, resp. OKD za to inkasuje grošíky.

Je to takový koloběh zboží za účelem co největších zisků bez ohledu na halasná prohlášení při samotné privatizaci. To by nám mohli vysvětlit odborníci z "prognosťáku" Klaus a Zeman, kteří byli přímo u toho. Chápu neviditelnou ruku, jak viditelným bagry devastuje obydlí lidí, kterým se několikrát, hlavně před volbami, zadušovali, že limity těžby zůstanou beze změn.

Ministr Mládek je prý navštíví, asi aby jim vysvětlil, že jde pouze o jakousi lapálii, kvůli níž jim zbourají domy. Třeba jim i řekne, že po odkrytí dalšího kusu krajiny se bude časem postupovat dál, až nebude kde bydlet a pak už uhlí nebude potřeba.  Že ho hanba nefackuje!

Měl by jet spíše do Ostravy a poptat se na plány uhlobaronů, jejichž zisky zůstanou a stát se postará o ty, kteří museli doly opustit.

Ještěže jsme tak bohatý stát, který to vše uživí. Jistě se při tom přiživí několik úředníků, které pro nával nezaměstnaných budou muset přijmout.

30. 1. 2015 IR

********************************************

Opatrnosti nám prý mnoho nezbývá

My staří máme trápení s pamětí. Nemyslím to, že nám vypovídá službu, ale že nám naopak vyvolá při jakékoliv události vzpomínky na obdobné situace v minulosti.

Tak třeba na "Pařížském vraždění" se zahojí tajné a jiné služby, které dostanou dost peněz a více pravomocí.

A tato situace mi evokovala vzpomínku na spartakiády. Zdánlivě to nijak nesouvisí, ale tehdy šlo také o peníze a pravomoce. Za totáče bylo na vše peněz dost, ale potíže byly s nákupy z "kapitalisticka". Právě rozhlas byl často, mám na mysli technické vybavení, odkázán na dovoz techniky, kterou tuzemský výrobce neměl "ve výrobním programu". Spartakiády byly pro takové případy spasitelem. Najednou bylo pro zdárné odbavení přenosů a souvisejících akcí "deviz" dostatek, takže při šikovném nárokování se "zahojila" většina technických provozů. Akce "spartakiáda" měla přednost před ostatními…

Tentokrát je to velmi podobné. BIS a další tajné služby dostanou víc peněz a s nimi pravomoce, jejichž rozsah se nemusí každému líbit. Když jsem toto slyšel, napadlo mě, že spořádaný občan se nemusí tajit se svými aktivitami, jenže…

Kde bude míra, kam lze pustit jakoukoliv službu k vašim datům a jak mohou být zneužita. Není přece málo případů, kdy úředník pustí informace, resp. informace prodá. Není již takových případů dost, kdy vám chodí dopisy s nabídkami od neznámých firem, kolik elektronické pošty musíte mazat, o telefonátech nemluvě. Pravda, nějak se bránit terorismu musíme, ale vezmu-li do úvahy profesionalitu všech "agentů", pak se mohu ptát, jak mohla vůbec vzniknout kauza Nagyová/Nečasová. Třeba důležitou informaci zatají agent, který to udělá jako službu kamarádovi nebo za peníz.

Nemám vůbec dobrý pocit z toho, že máme BIS a spol. s laxním přístupem k bezpečnostním rizikům. Je však potřeba spoléhat se na tyto služby, takříkajíc v dobré víře, proto nedělat nic by se nemuselo vyplatit.

Jak to bylo za totáče jednoduché. Mám natočenou komunikaci služby, kterou jsem nazval "sledovači". Z poslechu se dalo usoudit, kolik lidí a prostředků se věnovalo ke sledování cizince, který se jim nelíbil. Díky tomu jsem zjistil, že v jejich hledáčku byl také režisér Svitáček. To jen na okraj. Žel je nutné ocenit "nasazení" aktérů, o kterých vědělo jen pár lidí. Dnes se vše vykecá a každý se věnuje své práci jen "do výše svého platu". Proto tu máme tak často různé úniky informací, zneužívání informací, nejasné odposlechy atd. Nyní asi míchám všechny složky dohromady. Jedno však mají, alespoň podle mě, společné. A to, že nepracují úplně profesionálně, což ani peníze nespraví. Šéfové se mění podle garnitury, která je právě u vesla, skuteční profíci raději odchází a když si uvědomím, že ani kancléř Mynář nemá bezpečnostní prověrku, tak se není ani čemu divit.     

19. 1. 2015 IR 

****************************************************

Jak dál?

S tím islámem to není a nebude jednoduché. Když o nich hanlivě říkáme, že jsou "sto let za opicema", tak to není od věci. Ne sto, ale necelých tisíc let. Ano, oplácí nám, ač si to třeba neuvědomují, "naše" křížové nebo křižácké výpravy, což byly vlastně vojenské výpravy ve středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Účastníci takové výpravy před zahájením skládali slib a byli označeni znamením kříže, který si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci. Byli dobrovolníky, měli za účast na výpravě přislíbeno odpuštění hříchů a požívali ochrany církve. První křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095.

Dnes je to samozřejmě jinak, je mnoho důvodů a příčin, proč se to děje převážně v Evropě, přesněji, proti křesťanům. Vždy se najde nějaký "netrpělivý" fanatik, který chce plíživou islamizaci urychlit. Protože není normálně myslící, tak mu nedochází, že po každé akci následuje reakce a nenávist proti všem vyznavačům Mohameda, nebo co to mají za Boha, že mohou vraždit. Proč si myslím, že jde o plíživou islamizaci? Pomalu se roztahují po kontinentu, využívají demokratických výhod, svobod všeho druhu a naivity zastánců multikulturních názorů. Pomalu si vytipují oblasti, kde a jak mohou začít prosazovat svá "náboženská práva", protože vědí, že si zatím nikdo neuvědomuje ono nebezpečí, kdy se jednoho krásného dne probudíme a v zákonech se objeví právo šaría (m. j. ukamenování za cizoložství, useknutí ruky za krádež nebo bičování za pití alkoholu). Přeháním, asi se toho bát nemusíme, protože by nás zbylo málo a jedna ruka přece netleská.

Tím nechci naznačit, že není reálné nebezpečí tak vzdálené. Stavby mešit, modlitebny a školy, jsou takovou pátou kolonou do řad křesťanského světa.

Nikdy mě takové úvahy nepřišly na mysl, ale když si uvědomím, že tři hoši se rozhodli pomstít se humoristickému časopisu a nikdo tomu nezabránil, pak je tu otázka, jak je možné, že si nikdo nevšiml přípravy na ten hrůzný čin.

Já to nechápu. Bezpečnostní služby mají mnoho informací, jak se svět rozhořčoval, když ukázal Edward Snowden, co vše se dá sledovat. Jenže asi blahovolnost zpracovatelů zpráv nenašla potencionálně nebezpečného člověka. Zaorálek v ČT 24 řekl, že mají málo lidí na sledování předpokládaných teroristů. Ten pařížský masakr odstartoval něco, čemu bych rád řekl probuzení z letargie po 11. září.

A jaká opatření děláme?

Nás se to netýká?   

Je to přece vyhlášení války. Ať mi nikdo neříká, že to byla akce jen těch hochů. Jejich vybavení zbraněmi musel někdo zajistit. Nebyly to pistolky, které si pořizují zloději a jsou takřka bez evidence, ale samopaly a náboje do nich!

Jejich útěk a neschopnost policie také o něčem svědčí. V různých rozhovorech bylo uvedeno, že je před časem měla policie "v hledáčku", ale měla málo důkazů. Nyní důkazy má! Kamarádi a známí si ničeho nevšimli? Jsou přece ze stejné komunity, tak přece neprozradí, kdo opatřil zbraně. Tipy, kam se uchýlit při pronásledování, jistě měli připravené.

Že mezi muslimským etnikem mají své příznivce bez ohledu na tisková prohlášení, je snad jasné.

Prý jsou řízeni vně státu, což dokumentoval další útok na policistku, jejíž aktér patřil do stejné teroristicko/náboženské organizace, tedy nikoliv muslimská komunita ve Francii, ale "někdo" z venku. Otázkou je, jaký úkol dá dalším "hodným" muslimům ve Francii či v Německu. Při pohledu na jejich obřady, předpokládám, že výběr budou mít velký. V nejlepší případě využijí "práva takíja (angl. taqiyya)", což je zajímavá kulišárna. To se může lhát a porušovat pravidla a zásady náboženství, převážně účelově k získání důvěry křesťanů (nevěřících) nebo také v ohrožení života. Je to vlastně úžasná zbraň, která platí na naivní demokraty.

Tak nyní vlastně nevím, co je větší nebezpečí?

Islamizace, fašizace nebo komunismus?

Budu již asi trapný, ale mám tu jediné heslo:

"K vítězství zla stačí, aby dobří lidé seděli se založenýma rukama"

9. 1. 2015 IR

******************************************

Konec roku bývá časem bilancování

Jen jaký úhel pohledu na uplynulý rok použít? Příští rok mi bude 80 let (pokud se dožiji), proto budu vzpomínat na letošní události s ohledem zkušenosti s léty minulými. To bych si musel ty události pamatovat. Ať pohlédnu na kterýkoliv web, vždy narazím na Zemana, resp. na kritiku jeho činů. Vypadá to, jakoby novináři neznali nic jiného, než Zemanovy přešlapy.

Vlastně to není nic mimořádného, vždyť Zeman sám novináře popichuje. Tu řekne něco vulgárního, také prudí svým přátelstvím s komunisty v Rusku, bagatelizováním lehkého přechodu z totality do svobody. Dokonce pamětníkům chtěl namluvit, že 17. listopadu 1989 byl mezi demonstrujícími studenty, přestože promoval v roce 1969. Bylo zajímavé, že si na něho nikdo z tehdejších demonstrantů nepamatuje.

Nedalo mi to a začal jsem se zajímat o mistra bonmotů, lží, pololží i nepravd. Byl v Prognostickém ústavu, o němž není možné získat jakékoliv informace. Vždy jsem narazil na dokumenty ÚV KSČ jako by to byla jakási odnož strany. Dnes je to fuk, ale to, že Zeman, Klaus, Komárek, Dlouhý a další příčmrdové, byli u počátků, tedy tam, kde byly majetky a peníze, není náhoda. Velmi sofistikované bylo rozdělení majetků, kterému se říkalo kuponová privatizace, kde byl naivní lid prostým komparsem.

Však vy to znáte s lepším vysvětlením, ale nechápu, že se lidé stále nechají balamutit "zaručenými" zprávami o tom, která vláda toho rozkradla víc. A nikomu nepřišlo zvláštní, že ty podivné privatizace se děly právě v dobách, kdy Zeman i Klaus byli v oněch vládách. Já to chápu tak, že jsme velmi bohatý stát, když se stále objevují kauzy s majetkovými delikty. Každá nová vláda ví, jak špatně ta minulá hospodařila. Hry o přispívání na "odmazání" státního dluhu při konkrétním navyšování nákladů na provoz té či oné instituce, jsou jen takovou báchorkou pro příznivce politika. V tomto případě mám na mysli Zemana, kterému dnes věří již jen třetina tázaných.

Pravda, jsme z totality ještě nakaženi a neumíme myslet samostatně. Jsme zvyklí dostat ve zprávách vše upraveno a zjednodušeno na míru, které je editor, či zodpovědný redaktor schopen. Nejsme ochotní hledat informace jinde, ověřovat si vše vlastním úsudkem, proto trpíme jakousi stádovostí. My totiž většinou nad tím mávneme rukou, že stejně nic neovlivníme, ale právě to je často příčinou, proč některá strana má větší preference. Těm preferencím sám osobně nevěřím, protože se mi ještě nestalo, že by někdo z mých přátel byl dotazován, a ani mezi přáteli nemám nikoho, kdo by třeba ještě fandil komunistům. Jen se podívejte na diskuse či komentáře na různých portálech nebo sociálních sítích. Tam najdete jasné rozdělení na západ a východ, na levici a pravici. Nikdo nehledá pravdu, ale nechce přiznat, že ten, který mu odpovídá, zná třeba onen "problém" lépe. Každý si hájí svůj názor a často se sklouzává do vzájemných šarvátek mezi diskutéry bez ohledu na to, které téma bylo obsahem článku, u něhož se taková diskuse vede. Přiznám se, že občas pošťuchuji, abych znejistil některého z diskutujících. Je to jen dokladem, že se vše na internetu nemusí brát smrtelně vážně. Dokonce se některým zprávám nemusí ani věřit.  

Žel jsou události, kterým se těžko věří. Mám na mysli Putinovu resuscitaci Sovětského svazu. O "pádu" SSSR dokonce prohlásil, že to byla největší historická chyba dvacátého století. Jako bývalý agent KGB umí pracovat s informacemi a ví, jak manipulovat davy, které nikdy nepoznaly nic jiného, než oficiální prohlášení TASSU.

Na Krymu se Putin zachoval jako Hitler v Rakousku. A svět mlčel, protože ten prcek je nebezpečný. Nikdo nezná jeho vojenský potenciál, kolik atomových hlavic vlastní, o počtech lidí ve zbrani nemluvě. A tak zlikvidoval lodě Ukrajiny v okolí Krymu, a protože se ve světě nic nedělo, využil momentu jakési rozháranosti obyvatel Ukrajiny a zahájil na východě v Donbasu "akci" osvobozování. Proč právě v oblasti, kde je 80% těžkého průmyslu Ukrajiny, jsem si uvědomil až po komentáři rozhlasového veterána Jana Petránka, starého rusofila, který vidí v zájmu západu o situaci na Ukrajině, snahu získat nerostné bohatství právě z oblasti Donbasu. Jenže Putin to věděl jistě dřív a pracoval usilovně na podmanění si této části Ukrajiny. Dnes tam jezdí "humanitární" konvoje, o nichž ředitel moskevského Červeného kříže tvrdí, že vozí zbraně, munici a vojáky.  

Ukrajinu asi nechápeme, protože oni sami se potácejí mezi dvěma "mlýnskými kameny", o nichž někteří soudí, že tam úřadují Rusáci a druzí, že to Obama svými intrikami rozviřuje.

My tu máme také pěkně rozklíženou politickou scénu. Nepamatuji, že někdy bylo tolik lidí proti prezidentovi. Dokonce je tu akce, podpisová nebo jak bych to nazval, kde se otevřeně žádá prezidentovo odstoupení. Jenže je to předem odkázáno k neúspěchu. Ani Zemanovi blízcí ho neznají a netuší, co si vlastně myslí. Rozhodně ho těší, že jeho odpůrci jsou vlastně bezmocní a on si svého úřadu užívá. Zlobí i politiky celého demokratického světa svými postoji a výroky o Ukrajině, v Číně o Dalajlámovi a Taiwanu. Prostě rusofil jako poleno.

Ani Babišovo impérium rostoucí den ze dne nikoho nevzrušuje a hlavně nikomu nedochází, že se z naší republiky stává podnik řízený jedním oligarchou.

A nejhorší je, že si lidé neuvědomují, jak nám pomalu ubývá z demokratických principů.

Tisk je vlastněn politikem, rozhlas a televize dostává "jemná doporučování" Hradu, co se smí a nesmí vysílat s prezidentem. Šaškárna s přetáčením Hovorů z Lán byla jen záminkou, aby se mohl producírovat v Pressklubu na Frekvenci 1. Otázky od "posluchačů" budou jistě šité na míru Zemanově naturelu.

Tím bude dovršeno znehodnocení úřadu hlavy státu.

A jak se říká: Bůh opatruj tuto zem!   

30. 12. 2014 IR

Pokoj lidem dobré vůle

Nepodívat se na kalendář, nevěděl bych, že tu máme vánoční čas. Je mi jedno, jestli tu bude Děda Mráz, Santa Claus nebo Ježíšek a Noël, ale očekával jsem jakési sváteční rozechvění s hlasy tradičních melodií.

 Nic tu není. Jen zprávy, kde koho zabili, kdo dobyl určitá území, kolik bylo popraveno vzbouřenců, kolik nevinných civilistů bylo zabito při vojenských hrátkách, v nichž se již skoro nikdo nevyzná. Lidem se dobré vůle nedostává.

Ani po třech letech od úmrtí Václava Havla si nedají jeho odpůrci klid. Oba jeho nástupci nedohoní jeho oblíbenost, a jistě jim není milé, že se v den výročí jeho úmrtí na tolika místech republiky konaly vzpomínkové akce.

Shodou okolností málem zapadla zpráva o tom, že bude potřeba velvyslanectví USA poučit, jak by měly být vykládány výroky současného prezidenta. Havlovy výroky, ač byl bez vysokoškolského vzdělání, ba ani Prognostickým ústavem nevzdělán, byly vždy jasné a srozumitelné, což dokázal při projevu v Kongresu USA. "Neštítil" se dalajlámy, kterého by jistě nezapřel kvůli zalíbení se Číňanům.

Putin si možná vzpomene, že již v únoru 1990 se Havel dohodl s tehdejším Sovětským vedením na normalizaci vztahů a také o odchodu okupačních vojsk z republiky. Ani v červnový návrh roku 1991 na rozpuštění RVHP nebyl v Rusku vítáno, takže současní rusofilové v rámci zavděčit se Kremlu, vrší na Havlovu "památku" jednu pomluvu na druhou.

Mohu s určitostí tvrdit, že by dnes byl ve světě znám Havlův jasný postoj k Ruské rozpínavosti na Krymu a Ukrajině a stejně tak k Tibetu a Taiwanu. Jenže…

Dnes je všechno jinak. Hrad se chystá hlavně americkým diplomatům objasňovat Zemanovy výroky, protože prý nemají levicový pohled na politické dění u nás. Domnívá se, že američtí diplomati, politici a média nemají dostatek kontaktů s levicovými tvůrci veřejného mínění u nás, jakož i s levicovými politiky. Hrad má prý pro objasňování jen omezené kontakty s americkými diplomaty. Je to z prostého důvodu, protože mnozí prozemanovští levicoví intelektuálové a politici nemluví dobře anglicky.

Asi se mýlím, ale na utvoření si obrázku o naší politice nemusí nikdo "levicově objasňovat", co bylo tím či oním prezidentovým výrokem myšleno.

Současné vzájemné se oceňování a věšení řádů nenahradí poctu Václavu Havlovi v katedrále St. John the Divine v únoru 1990.

Je mi líto, že nevěřím v reinkarnaci, protože by bylo zajímavé, co si ten kulisák Vašík myslí o svých následovnících. V ničem ho již nedohoní a jen se snaží být viditelní ve světě, ale v jakém?

19. 12. 2014 IR

*********************************

Motto

K vítězství zla stačí, aby dobří lidé seděli se založenýma rukama

 

Proto se hlásím na setkání kavárenských povalečů 17. listopadu na Václavském náměstí, kde vzpomeneme na ty, kteří se toho nedožili. Zvonit klíči nestačilo, měli jsme tenkrát vzít do rukou něco přesvědčivějšího, potom bychom nebyli pro srandu těm, kteří mezi tím obsazovali klíčová místa průmyslu a financí.

V těchto dnech slavíme 25. výročí historických omylů.

Prvním bylo bourání Berlínské zdi, které údajně zavinil přebrept komunistického aparátčíka na nějakém shromáždění, což dav pochopil jako pokyn a potom to již nešlo zastavit. Různé prameny se různí, jeden snad je pravdivý. Tehdy se Gorbačov svými "reformami" snažil partnerům vysvětlit, že je čas zbořit bariéry mezi státy formou jakéhosi mírového porozumění. V Berlíně to asi cítili jinak…

Druhým omylem je asi naše "Sametová revoluce". Proč? Pokusím se to vysvětlit:

Z různých dobových dokumentů jsem měl pocit, že vše šlo až neskutečně hladce, tedy bez bojů a krveprolití, tudíž sametově. Jak to bylo možné, se ptáme stále. Různé teorie by tu jistě byly, ale pro mě vnesl do problému trochu světla, a světe div se, zatím poslední rozhovor s Miloušem Jakešem. Jemu již o nic nejde, tak řekl, co měl na jazyku. Asi ne vše, co měl na srdci, ale i tak toho bylo dost. Vlastně vyslovil zklamání nad tím, že ani Gorbačov zdejším komunistům nepomohl, když sám demontovat Sovětský svaz. Ale jeho KGB a naše StB měly zřejmě úkol, který byl jasný: pod pláštíkem perestrojky vyměnit vedení zdejší KSČ. Zde si nejsem jist, kdo je úkoloval. Mělo to být později, ale nějaký snaživý blbec udeřil na pokojný průvod študáků. A už to jelo samospádem. V tu chvíli však komunisté netušili, jak se jim to vymkne z rukou. Je pravda, že ani opozice nebyla na takový fofr připravena, takže hoši z Prognostického ústavu neohlídali čiperného Vašíka, kterého lidičky znali z různých akcí, které pro ně "zviditelňovali" estébáci s normálními hochy z pohotovostního oddílu. No a kluci z prognosťáku, zvyklí být vždy neviditelní, to prostě nezvládli. Dav šel za Vašíkem a vedení KSČ, bez podpory rudého bratra, rezignovalo. Tanky zůstaly v kasárnách, jen milicionáři se ještě snažili zachraňovat socialismus, jako např. v Československé televizi, kde se chystali "vypomoci" strážní službou, což se jim nezdařilo. Skalní komouši se samozřejmě báli, že jim to lid spočítá. A protože by to byl asi masakr, tak Vašík řekl tu nešťastnou větu, že nejsme jako oni. Komunisti bez vedení, resp. bez direktiv, si v Národním shromáždění sami zrušili 4. paragraf Ústavy ČSSR, což znamenalo, že se vzdávají vedoucí úlohy při řízení státu. A dokonce po všech demonstracích a odstoupení prezidenta zvolili do chystaných svobodných voleb prezidentem právě Vašíka, kulisáka, disidenta a dramatika s dobrými vizemi. Trochu jsem to zkrátil, ale musím připomenout, že v době, kdy většina národa cinkala klíči, tak ti šikovní se znalostmi správných prognostiků si rozdělovali místečka, v kterém podniku kdo bude šikovně privatizovat. Ne všichni šli do politiky, a těm, kteří do ní šli, otevřel dvířka jejich šéf, Valtr Komárek, který byl skutečně ekonomiky a politiky znalý.

A jak víme, obchodní a jiné ekonomické informace jsou placeny zlatem, resp. ke zlatu snadno pomohou. Shodou okolností je náš současný prezident také nositel informací z prognosťáku.

Ale není samozřejmě sám. Jeho předchůdce je z téže líhně a mnozí noví "kapitáni průmyslu" a manažeři bank také. Prostě si obsadili všechny pozice, které vedly k bohatství nebo k moci. Ideálně to vyšlo třeba v případě Klause, který nenápadně bohatl a současně se dral k moci. To Dlouhý byl skromnější, mladší a trpělivější. Jen se uvedl, pak se stáhl a na svůj den čeká. Je prostě trpělivý a hlavně ještě mladý.

Proč to připomínám?

V roce 1991 Petr Kellner, Milan Maděryč a Milan Vinkler společně v Teplicích založili První privatizační fond (pozdější PPF). Provozní kapitál dodali z prostředků státního podniku Sklo Union Teplice vysocí komunističtí funkcionáři a top manageři národního podniku Sklounion Teplice Štěpán Popovič a Jaroslav Přerost, za což se stali členy představenstva PPF. Petr Kellner prošel různými zaměstnáními.

Během dvaceti let své činnosti se PPF stala jednou z největších investičních a finančních skupin ve střední a východní Evropě. Petr Kellner je zakladatel a majoritní akcionář této skupiny, která podniká především v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, energetiky, maloobchodního prodeje a nemovitostí v České republice, na Slovensku, v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu, Číně, Vietnamu i dalších zemích.

To jsem nějak odbočil od naší revoluce, od níž každý očekával něco jiného. Jen jsme věřili, že změna bude k lepšímu. Nebyli jsme na demokracii připraveni a často jsme uvěřili těm se silným hlasem nebo s pěknými sliby. Byli jsme zvyklí poslouchat, nevyčuhovat, přiměřeně pracovat.

Važme si toho, co nám z ideálů zbylo, važme si svobody i té demokracie, kterou tu máme. Nenechme se zdeptat tím, že lidských práv a demokratických principů proti nám používají největší zločinci. Nesmíme to vzdát, nemáme moře ani poloostrov, o který by nás mohl soused okrást, ale musíme si zachovat hrdost a čest.

Babička říkávala, že politika je špinavá věc, ale dnes vím, že špínu z ní dělají ti, které jsme si zvolili, takže se nebojme do politiky alespoň trochu mluvit. Proto mějme stále na paměti, že: " K vítězství zla stačí, aby dobří lidé seděli se založenýma rukama".

12. 11. 2014 IR

***************************

Idiotské zvyklosti nahradily idiotské móresy

Tak se mi, ani nevím proč, vybavil film Princ a chuďas, kde hrál Roman Skamene prince i chuďase. Tam bylo sice podle Marka Twaina hezky vidět, že nemusí platit Werichovo, že šaty dělají člověka. Tedy ne úplně. Tak třeba muž ve společenském obleku s kravatou nebo motýlkem může budit dojem kultivovaného jedince, žel do doby, než promluví.

Kdysi, než se ujali školství komunisté, se vyučovalo společenské chování. V bohatých rodinách se děti od malinka učily společenskému chování, kterým se lišily od nižších společenských vrstev. Chytří chudí se takto vzdělávali četbou, jíž si tříbili jazyk.

Častým terčem vtipů je chování lordů v Anglii. I tu se nabízí vysvětlení ve výuce býti nad věcí a odlišit se od obyvatel v koloniích. Asi toto vysvětlení kulhá, ale mě to připadá dost pravděpodobné. I u nás se ve šlechtických rodinách učili společenskému chování spolu se všeobecným vzděláním.

Také nevolení reprezentanti státu - diplomaté mají určitý druh přípravy na funkci diplomata, resp. vyslance a velvyslance:  http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/diplomaticka_akademie/diplomaticke_vzdelani/zakladni_diplomaticke_vzdelani/index.html

I zde Zeman opustil "idiotské zvyklosti", které nahradily služby kamarádům. Neřeším, že již schváleného velvyslance minulou vládou, po dohodě se Slovenskem, "odložili", aby se mohla na jeho místo jmenovat dcerka Slovenského komunistického funkcionáře. Byla pravděpodobně iniciátorkou výmyslů a pomluv Zemanova protikandidáta. Ono, když se jde s jasnou lží na veřejnost, podle starého hesla o účelu, který posvětil prostředky, si přece zaslouží odměnu.

To jsem odbočil od tématu, jehož cílem je trochu objasnit, proč se prezident uchýlil k vulgarizmům v přímém rozhlasovém vysílání, kdy redaktorovi (Janu Pokornému) nedal šanci něco korigovat.

Asi pil v Číně jejich národní nápoj Cha-Cha-Cha, jehož hlavní složkou je Dimensor. Existují však i nápoje Cha, podobného složení, které surovinu dokáží téměř nahradit. Bohužel však vznikne slabá verze Dimensoru, která neumožňuje duši pohyb v čase. K tomuto nápoji prý měli přístup všechny společenské vrstvy, i otroci - je to přece národní čínský nápoj. Zemanově duši se třeba podařilo cestovat v čase a vrátila jej do hospůdky na Vysočině, kde se stává jakýmsi Bohem. Vždyť prý stačí podat ruku čínskému podnikateli a ten okamžitě investuje u nás místo v Polsku.

Je známo, že tělo a hlavně mozek reaguje dlouhodobě na konzumaci různých národních nápojů. Ať našeho, ruského nebo čínského, což má asi za následek posun hranic soudnosti. Někomu se posouvá hranice bolesti, resp. jejího vnímání. Státník by však měl mít svou hranici soudnosti pod kontrolou.

A ještě k tomu soukromému letu. Zeman se vymluvil, že přece nemohl čínskému prezidentovi říci, že mu letí letadlo, aby stihl oslavy 28. října v Praze. Tak mě napadlo, jestli to byla skutečná státní návštěva nebo jen podnikatelská mise, kdy Zemana blahosklonně vzali na večeři. Vzpomínám na státní návštěvy v Praze, kdy se celý pobyt organizoval tak, aby se host cítil dobře a vyhovělo se jeho nárokům na čas. To by Číňan jistě uznal, jsou prý starší kultura než ta naše, pokud by si Zemanovy návštěvy skutečně vážil.

Třeba si moc vymýšlím a šlo prostě jen o cestování letadostopem s podnikatelem a hlavně bez novinářů, kteří by třeba měli nepatřičné, přímo idiotské, otázky.

4. 11. 2014 IR

***************************************

Peníze prý vynalezli Féničané

Byli to vlastně mořeplavci a hlavně obchodníci na pobřeží Středozemního moře. Tedy již od 13. století před naším letopočtem Féničané ovládali celý obchod ve Středozemním moři. Své obchodní aktivity rozšiřovali a rozšiřovali, až jednoho krásného dne na to doplatili. Fénicie, jak se tehdy jmenoval jejich stát, byla napadána mnoha mocnostmi, až přistěhovavší se Řekové svou kulturou tu fénickou umořili.

Fénická kultura zanikla, ale jejich obchodní duch nikoliv. O několik set let později, okolo roku 80, Titus Flavius Vespasianus jako zkušenost se svým vládnutím, pronesl ono slavné: "Pecunia non olet – Peníze nesmrdí".

A jsem již doma, v tomto našem krásném století.

Bývalý prezident Václav Klaus se u příležitosti 25. výročí Listopadu velice ostře obul do svého předchůdce a symbolu revoluce Václava Havla. Poskytl velký rozhovor MF DNES, v němž dal najevo, že ho Havlovy názory a vize v prvních polistopadových letech velmi brzdily a že si vlastně nerozuměli vůbec v ničem.

Celý rozhovor je na: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-klaus-havel-byl-reformni-komunista-f39-/domaci.aspx?c=A141031_173934_domaci_wlk

Musím se vrátit i já do roku 1989, a pokud si vzpomínám, tak dva experti na politiku vzešli z Prognostického ústavu. Zatím co Zeman se rád předváděl na besedách a divadelních pódiích, tak Klaus byl vždy v pozadí a jen čekal, jak se situace vyvine. Je pravda, že mu Havel pil krev, ale nebyl schopen proti němu vystoupit se svou vizí. Kdyby zde mohl Klaus hospodařit jako krtek v zahrádce, bylo by dnes asi rozkulačeno víc a rychleji. Klausovi stačilo, když se mu podařilo rozdělit Občanské fórum na jestřáby a holuby. Bylo to prostě jako kdekoliv. První pěšáci otevřeli cesty a na jejich chybách si budovali své nové ideologie jejich nástupci a kritici.

A mám tu další vzpomínku.

Kupónová privatizace měla být jakýmsi startem na rozdělení společnosti na vrstvy. Tedy boháčů, střední a nás, hlupáky, kteří tomu věřili. Klaus a jeho společníci znali situaci velmi dobře. Z "prognosťáku" měli dostatek informací, kde je možno lehce zbohatnout. Kupónová privatizace byla jen divadlem, v němž občany měli jako kompars. Tedy celkem legálně se někomu omylem zdařilo, že kápl na dobrý podnik, ale nejvíce bylo těch, kteří s dobrými informacemi "investovali". Trochu se jim vysmekl Kožený, který tušil, že s Klausem by mohl také o vše přijít, tak prostě zdrhl.

Cena informací stále stoupala a tak se rodili další boháči, což Klausovi imponovalo, ale Havlův stín mu stále vadil. Neřekl proti němu nic, dokud žil, ale nyní ví, co vše Havel udělal špatně. Asi největší chybou Havla bylo, že nechtěl být "jako oni", takže se snažil jednat slušně. Ti, kteří mu za jeho života lezli do zadku, nyní vědí, jaký byl a co toho vypil. Pravda, nebyl v osobním životě žádný abstinent, ale nikdy jsem neslyšel, jak někde opilecky žvatlá a pokud se na něčem dohodl, tak držel slovo. Nikdy se na veřejnosti opilecky nemotal, a pokud se někomu zdálo, že si k sobě bere kamarády, tak jen proto, že ti s ním byli, i když byl ve srabu a mohl jim věřit. Neměl mezi spolupracovníky nikoho, kdo by měl problém s lustračním osvědčením a že si nehrál na pána, kterému patří Hrad a republika, to ho jen šlechtilo. Však si ho mnoho zahraničních politiků a osobností za to vážilo a dodnes uznávají jeho hodnoty lidství. Kalus se občas zviditelní různými pomluvami a svým negativním postojem k EU. Ovšem nás, sprostý lid, před referendem nevaroval, ale sám podal žádost o přístupová jednání bez výhrad tehdy jako premiér v lednu 1996. Asi nezvolil správné vyjednávače přístupových podmínek, které tak často kritizoval. Jeho krédem je asi kritika vždy ex post. Dokonce letos v dubnu prohlásil v ČT, že všichni vidíme, že EU je naprosté selhání, naprostý nezdar. Proto zvažuje, že na 10. výročí našeho vstupu do EU půjde se svými přáteli na Bílou horu, kde byla roku 1620 poražena česká stavovská vojska zimního krále Fridricha Falckého armádou Habsburků říšského císaře Ferdinanda II.

Ani nevím, zda na té Bílé hoře byl, ale dnes mi přispěla Klasova "kapka jedu" k dobré náladě. Tak ani nevím, jestli je to Féničany nebo jen grošíky, že se v celém světě vše točí jen kolem nich, a když jsou někomu lhostejné, je moc podezřelý jako Václav Havel.

1. 11. 2014 IR

**********************************

Já to nechápu

Pamatuji si, že jsem vždy dostal na zadek já, když mi kamarád poradil něco, co se rodičům nelíbilo a nejen rodičům. Kamarád byl asi tehdy lobbistou, poradcem ve věcech klukovských nebo jak bych to mohl dnes nazvat.

Tehdy jsem za "činy" nesl odpovědnost sám. Tak proč dnes je obviňován někdo, kdo poradí politikovi či úředníkovi něco, z čeho mají asi oba prospěch. Ten rádce, lobbista nemá právo o něčem rozhodovat. Jen poradí, třeba poťouchle, ale jen používá svůj mozek a ono se mu za to platí. Je to věc dohody, a jestliže někdo neumí odhadnout kvalitu rady, ať opustí pozici, ve které má rozhodovací právo užít i nesprávnou radu. Oč tu vlastně jde? Encyklopedické heslo "lobbing" zní třeba takto:

Lobbing je specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály prostředků, které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb, ve své povaze velmi odlišná od obecné nespecializované reprezentace, kterou zajišťují volení zástupci. Jako reprezentant partikulárních zájmů lobbista dodává informace a technicko-odborné expertízy, které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definování legislativní a správní regulace.“

Lobbing tedy představuje jakési nošení informací, které by svou hodnotou měly přispět v zákonodárném, ale i exekutivním procesu. Je nedílným prvkem teorie pluralismu. V demokratických společnostech může přispívat k vylepšování výsledků ap.

Jak je možné, že zástupce nějakého podniku přistoupí na "požadavek" vyplatit jakoukoliv částku, aby byl zajištěn další postup obchodního jednání v dané věci. Kde onen zástupce vezme ve firmě určitý obnos, aby "zajistil" úspěšnost jednání. Mohl bych si myslet, že si to ten úředník vymyslel a peníze uložil na své konto. Tady nekšeftují malí kluci se skleněnkami, ale zástupci státu a firem. Tak přece není možné obchodovat. Je to tak, že někdo dostal míň, než druzí, tak je udal a máme najednou viníky.

Ten, který nemá právo rozhodnout, si prý řekl o peníze, aby obchod mohl pokračovat?

Není to postavené na hlavu?

Který z ministerských úředníků hodlal brzdit průchodu obchodního jednání???

Mě to připadá jako krycí manévr na odvrácení pohromy od skutečných viníků.

Je to na objednávku?

Čí nebo koho?

Stejně tak si nějaká pipina, shodou okolností na vyšším úřednickém stupni, řekne klukům z vojenského zpravodajství, aby jí našli něco na manželku šéfa, kterého hodlá ulovit.

Na jaké profesionální úrovni taková služba je, když se může jako soukromý melouch spustit sledovačka.

Jó, kdyby to tak fungovalo za mého dětství, tak by kamarád za rady a poštívání dostal na zadek místo mě.

A jak to alespoň podle mě vlastně je?

Dovolím si konspirační teorii:

Začalo to tím, když byla minulá volba prezidenta Milošovým fiaskem. Protože je chytrý, závistivý, mstivý, dobrý rétorik s kombinačními schopnostmi a trpělivý, začal pracovat na konstrukci msty. Jako jezevec schovaný a skoro zapomenutý na venkově, uchlácholil své politické odpůrce, že je vlastně odepsaný, tedy neškodný, ale…

Tiše pracoval na svém návratu. Zkoušel to "svou" stranou, která se jaksi nevyvedla, byť složená z kamarádů z mokré čtvrti.

Návrat musí být velkolepý a není možné nechat dlouho před volbou něco náhodě. Bylo třeba hledat spojence, kteří byli stejné "krevní skupiny", takže někdy stačilo jen naznačit.

A již se rodil nový politický směr dokonaný přímou volbou prezidenta. Ti, kteří se domnívali, že by mohli v té volbě zabodovat, byli nechtěnými strůjci jeho zvolení. Jen Karel byl překvápkem, ale opět se ukázalo, jakou má slovo sílu, je-li vysloveno v pravém okamžiku. Tím pravým okamžikem mám na mysli přímý televizní přenos, po němž se mnozí nedozvěděli, že řečená slova byla pomluvou či výmyslem, ale jak se říká, úmysl posvětil prostředky.

Také slib voličům, že je zbaví břemena vlády pravice, se mohl zdařit jen v momentě, kdy bylo jasné, že předseda vlády není moc chytrý a otrlý, aby čelil pomluvě, takže stačilo uskutečnit komediální razii a bylo vymalováno.

Co z té bubliny vyjde je předem jasné, ale mezi tím se mohla takřka neústavně instalovat vláda kamarádů a předčasné volby.  

Po volbách další debakl s neúspěšným pučem ve vítězné straně a jmenování místopředsedy vlády bez lustračního osvědčení.

Také odložení jmenování již potvrzených velvyslanců jen proto, aby se mohli instalovat přátelé, už nikoho nepřekvapilo. Jen sudí si nevěděli rady s tak zvanými trafikami jiných poslanců, když takové velvyslanecké divadlo běželo souběžně.

Zkrátka, musíme si zvykat, že ruský vliv a pomalá touha o zavedení prezidentského systému navzdory Ústavě u nás pokračuje. Již nikoho nevzruší, že není dosud nikde vysvětleno, zda a jak Lukoil pomáhal financovat prezidentskou kampaň.

Čo bolo, bolo , terazki...

13. 10. 2014 IR

****************************

Aktuálně

Islámský stát není nic jiného, než banda loupežníků, kteří po dlouhých staletích oplácejí křesťanům, ale nejen křesťanům, křižácká tažení. Že se to děje až po deseti staletích, je sice podivné, ale je to asi tak. Je také možné, že ti bandité, kterým se z nepochopitelných důvodů říká Islámský stát, jen využili situace, kdy spolu válčí Izrael a Palestinci, a že se dokonce v Evropě vede podobná skrytá válka o území Ukrajiny. Třeba nikoho nenapadne, že jde jen o pouhé loupeživé výpravy za účelem plenění a rabování na dobytém území.

Problém je v tom, že civilizované země se neumí dohodnout, jak ten plevel vyhubit. Dokud jsme se dělili na kapitalisty a socialisty, byla sféra zájmů jasná a byl také jasný nepřítel. Jenže i to nese své ovoce. Tak třeba pomoc USA Afganistánu proti sovětské invazi, se obrátila právě proti USA, když použil Taliban jejich zbraně při převzetí moci nad Afganistánem. Já to samozřejmě zjednodušil, jen jsem chtěl připomenout, že i bývalá ČSSR podporovala teroristy bojující v různých částech světa, ale tehdy se to nazývalo "osvobozeneckým bojem".

Ve škole jsme se učili, že jsou čtyři světové strany. Sever, jih, východ a západ. Protože západ byl "zlý" kapitalista a východ "mírumilovný" socialista, neseme si do dnešních dnů ono podivné označování na západ a východ s sebou. Nás mnozí hází do jednoho pytle s východem, na druhé straně uvěřili báchorkám o demokracii Rusku, z čehož se pod vlivem událostí na Ukrajině snad probouzí. My zatím pro EU a NATO existujeme, leč netuším, jak jsme důvěryhodní, což dnes není na pořadu dne, jak se říkává místo vyhýbavé odpovědi.

USA a EU se místo aktivní spolupráce dětinsky haštěří o hospodářský vliv, o odposlechy politiků a já nevím o co ještě. Tím vším je poznamenán boj proti šířícímu se moru, kterému se eufemicky říká Islámský stát. Několik gangsterů té nejhrubší kategorie se pod rouškou Islámu nazvalo Islámským státem. Škoda, že tu neplatí, kdo není na facebooku, jakoby neexistoval. Ono je totiž musí těšit, kolik lidí se jimi ve světě zaobírá, i když proti nim nic nezmůže. A nezmůže proto, že se jednotlivé státy nemohou dohodnout na strategii, když někteří jim ještě prodávají zbraně, místo toho, aby se nechali vyhladovět. Na takový boj je demokracie slabá. Totalitnímu režimu šlo vždy jen o cíl, tedy i za cenu hospodářské ztráty. Dnes se bojí, aby neutrpěly obchody s ropou atd. Dokonce i my v souvislosti s ukrajinskými událostmi neumíme čelit, resp. ztotožnit se s opatřeními EU.

Dokud "nepostavíme" novou čínskou zeď proti rozpínavosti tak zvaných islamistů, nemáme šanci zvítězit a zbývá jen čekat, kdy udeří na naše dveře.

6. 10. 2014 IR

*********************************************

Čemu věřit?

Vzpomínám na doby, kdy jsme podporovali tak zvané bojovníky za svobodu ve světě, což byly převážně politické převraty ve státech latinské Ameriky. Ti byli vesměs podporováni SSSR. Tam, kde se angažovaly USA ve prospěch vlád, resp. ochrany demokracie, šlo z pohledu našeho Rudého Práva o imperialistické zájmy.

Po pádu železné opony a obnovením svobody tisku jsme se na události mohli podívat jinak, ale různé úhly pohledu na stejné události zůstaly. A opět se liší totalitářské  a liberální, resp. demokratické posuzování.

Tak třeba napadení jednoho státu druhým jako Ukrajiny na Krymu bere Čína jako samozřejmost a stejně tak jí nevadí, když gerily, které si říkají proruští separatisté, řádí na východě Ukrajiny, ale když jejich občan projeví sympatie k etniku Ujgurů, je doživotně odsouzen do vězení. To mám z televizních zpráv. Jde o akademika Ilham Tohti, nejvýznamnějšího bojovníka za práva menšinového muslimského etnika Ujgurů. Soud ho shledal vinným ze separatismu. Že by Čína reagovala na dění ve světě v souvislosti se zvěrstvy islamistů, a tak v zárodku likvidovala třeba jen náznak oživení nebo dokonce rozšíření muslimského etnika na svém území?

My dáváme muslimy a islamisty do jednoho "pytle", ale ono to tak není. Jedni mají Boha a druzí Alláha.

Veškeré teroristické akce ve světě mají převážně na svědomí islamisté, jejichž rozpínavost je obdivuhodná. Kam přijde alespoň jeden, je to jako semínko, které za čas "plodí" a sice tak, že obrací na svou víru nespokojené jedince, kteří neví, co se svým životem. Ti jsou pak bezvýhradně oddáni Alláhovi a když někdo hezky upraví Alláhova pravidla či zákony, je z takového individua nemyslící, ale poslušný stroj na zabíjení všech, kteří nejsou téže víry.

Muslimy beru již s rezervou, ale jsou hlavně mírumilovní a mimo Asii je jich jen asi 18% na rozdíl od islamistů, kterých je ve všech státech mimo arabský svět zhruba jeden a půl miliardy a když si uvědomím, že před lety nás bylo celkem na světě jen něco přes tři miliardy, tak mi jde nyní mráz po zádech z oněch nepřesných čísel, která zřejmě den ode dne rostou.

23. 9. 2014 IR

*******************************************

Bližší košile, než kabát?

Znáte toto rčení, které znamená v současné situaci, že jsou nám bližší naše zájmy, než celé EU. Nakonec je mezi námi a Ruskem jakási nárazníková zóna. Je to Polsko a Slovensko, takže si můžeme gratulovat za rozdělení Československa. Dnes se osvědčilo také známé rčení, že všechno zlé, může být k něčemu dobré.

Škoda, že naši politici nemají větší nosy, když si vidí jen na jejich špičku. Myslí si, jak vyzráli na sankce proti svým ruským kamarádům, jejichž obyvatele máme jako vši v kožichu nalezlé v Karlových Varech. A co když jim Karlovy Vary za čas nebudou stačit?

Ta rozpínavost a sen o velké Rusi je zakořeněn i v těch malých obyčejných lidech, kteří jsou podporováni a manipulováni pygmejem Putinem.

Svět zapomíná, že Stalin s Molotovem pomohli Hitlerovi rozpoutat 2. světovou válku. Že byl Hitler ještě větší hajzl, než Stalin, s tím nepočítali a doplatili na to, ale ne svými, ale životy obyčejných Rusů a obyvatel dalších národností, které si Stalin podrobil tvořením velkého sovětského svazu.

Že byla válka krutá, nechci zlehčovat, jen připomenu, že politické čistky byly započítávány do obětí války.

Co se pygmejovi rodí v hlavě v otázkách Ukrajiny, lze těžko odhadnout. Je to asi mimo chápání v demokratickém světě. Ani Ukrajinci nejsou andílci. Je to tam jako ve všech postkomunistických zemích asi silnější, než třeba u nás, kde vedeme s komunisty takový srandovní dialog, protože víme, že to kvantum lidí, kteří sympatizovali s komunisty, nevymřelo, jen se transformovalo do různých demokratických stran.

Připomínám, že Ukrajinská republika byla vyhlášena 24. srpna 1991 při pádu SSSR. Pro odtržení tehdy hlasovalo v referendu 90,3 procenta voličů. Jejím prvním prezidentem se stal Leonid Kravčuk.

Ukrajina se stala jadernou mocností, protože na jejím území zbyly sovětské jaderné zbraně. Část jich Kyjevu zůstala. Ukrajina byla ochotna se jich vzdát výměnou za garanci své bezpečnosti a územní celistvosti. Budapešťské memorandum spolu s Kyjevem podepsaly Rusko, USA a Velká Británie.

Ovšem neregulovatelný přechod k tržní ekonomice a divoká privatizace (nepřipomíná to něco u nás?), kdy se ve velkém rozkrádal státní majetek, vyústily v polovině devadesátých let ke krizi provázenou hyperinflací. Stabilitu "zajistil" autokratický prezident Leonid Kučma v roce 1996, kdy byla zavedena nová měna, hřivna. Ta z dluhů stát nevymanila a pak to známe. Nespokojenost, která vedla k Oranžové revoluci a dál je to o tom, jak se ve vedení státu střídali prezidenti a ten poslední Viktor Janukovyč na poslední chvíli odstoupil v listopadu 2013 od podpisu asociační dohody s EU kvůli obavám z Ruské reakce a ztráty ekonomických výhod.

My si myslíme, že to, co následovalo, již známe, ale přesto nám někdy není jasné, kdo za koho a proč v Kyjevě demonstroval. My jsme zdrženliví k tiskovým zprávám, protože si pamatujeme naše zprávy z dob totality a s Ukrajinou to bylo obdobné. Navíc známe dezinformační akce v režii "staré" KGB.

Dodnes dostáváme diametrálně odlišné zprávy z míst, kde se bojuje. Že se bojuje, víme, ale kdo je voják, separatista, člen gerily či proruský povstalec, vám nikdo nezodpoví, protože opět ze zkušenosti nikomu nevěříme. Jen vím, že nikde není zapsáno, že se budapešťské memorandum ruší. To vlastně Putina nezajímá, protože chce vrátit slávu SSSR a tehdy nebyl prezidentem, ale agentem KGB v Berlíně.

A my přece nebudeme dráždit hada bosou nohou. Jako kdysi hoši v Mnichově v osmatřicátém s Hitlerem.

Ještě zopakuji: K vítězství zla stačí, když dobří lidé sedí se založenýma rukama 

7. 9. 2014 IR

 ***********************************

Máme to ale zvláštní čas

Lži se stávají stálým opakováním asi pravdou.

Že jsme si, resp. náš Hrad a Kreml spojeni, jako blízcí přátelé, je dnes již jasné. Putin zatím vede, protože Zemanovi se zatím nedaří nastolit prezidentský systém a občas se mu poslanci vysmeknou. Když se mu zdařilo vyhrát informační válku o Hrad a odstavit Nečasovu vládu, jistě počítal s loajalitou nových vládců. Dokonce "prohrává" spor ve věci Klausovy amnestie. Obvinění Hasenkopfa, hradního advokáta, z autorství textu kritizované amnestie, se ukázalo jako nepravdivé. Dokonce se obě strany dohodly, že se Hrad omluví a věc bude vyřízena. Ani původně žádaný milión korun jako odškodnění pro Hasenkopfa není požadováno. Částka by byla stejně zaplacena z našich daní.

Mynář již den poté opět Hasenkopfa obvinil z textu amnestie, takže Hasenkopf podal na Mynáře trestní oznámení. Kauza „Klausova amnestie“ se tímto znovu otevře a asi se bude muset konat řádné soudní jednání. Pro Hrad smírčí podání rukou asi neplatí a jistě se nebude chtít omluvit. Proto bude jistější poslední slovo soudu. Asi to bude na kanceláři, protože v Ústavě ČR se v článku 54, odstavci 3 píše, že: Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

Ono je to prezidentování již od samého začátku poznamenané sem tam nějakou lží. Již jako kandidát řekl, že Posselt vyjádřil radost nad postupem Karla Schwarzenberga, ten to ale popřel. Zeman to opravil, že prý to bylo z Britských listů, které to také v zápětí popřely. Prý také vyhodil dva poradce kvůli kauze Olovo. Ti říkali, že odešli sami. Řekl také, že mu Bohdalová pláče do telefonu. Ta to v mediích popřela, ale po volbě se, jako k minulým prezidentům, k Zemanovi lísala. Prý Karel nastavil na restituovaném zámku Čimelice vysoký nájem a donutil tak k odchodu Táňu Bílou, která to popřela. Jeho tým prý nenabízel peníze, což Hanák vyvrátil a obrací se na policii. Silný kafe bylo, když prohlásil, že by se Smoljak obracel v hrobě za to, že Svěrák podporuje Karla. Neuvědomil si, že Schwarzenberg a Smoljak byli přátelé, tak mu rodina vzkázala, aby neurážel mrtvé. Také střelil vedle, když řekl, že na rodinném zámku Karlovy manželky visí nacistické obrazy s hákovým křížem. Byl to kříž jeruzalémský a Hardegg rodině již 300 let nepatří.
A když nás ujišťoval, jak se od Šloufa odstřihnul a že si Šloufa nevezme jako poradce na hrad, v témže okamžiku Šlouf dorazil do volebního štábu a řekl, že Zemanovi radil a sháněl pro něj podporu.

Na Zemanovy nepravdy zapomínáme, za to tu máme Zemanem obdivovaného - Putina. Ten také umí lhát a to ve věcech mnohem závažnějších, jak bylo zvykem u KGB, jejímž byl dobrým agentem. Ani si nic nemusí dávat k odsouhlasení Dumou, kromě případu, jakým byla anexe Krymu, kdy pro světové mínění uspořádá divadelní scénu s  hlasováním Dumy.

Putin si už ani nedělá starosti se lhaním o svých dalších krocích na Ukrajině. Má jistě vynikající paměť z dob, kdy KGB připravovala dezinformace pro tisk a televizi. Již od Karibské krize umí vést, a to velmi chytře, informační válku s naivním demokratickým světem. Pošle na Ukrajinu poloprázdné kamiony coby humanitární konvoj, aniž by se dalo zkontrolovat, co vlastně z Ukrajiny vyvážejí. Mezi tím jiným přechodem, kontrolovaným gerilami, na východ Ukrajiny vjelo několik obrněných vozů. Asi jako další várka humanity!

Dnes (26. 8. 2014) je tato zpráva, resp. zatím jen titulek: Putin si potřásl rukou s Porošenkem, mírová jednání v Minsku začala.

Nemám křišťálovou kouli, abych uhodl, co to znamená, ale mám na mysli podobnou situaci z roku 1968, kdy po jednání v Čierné pri Čope k nám přijela "osvobozenecká", takřka také humanitární, pomoc.

26. 8. 2014 IR 

******************************

Vzpomínám na události před 46 lety.

Ano, byl to rok 1968, v němž se čeští komunisté domnívali, že by se za socialismu mohlo žít lépe a svobodně. Jenže pozlobili velkého bratra, kterému se počínání našich komunistů nelíbilo. Dodnes si však myslím, že Rudá armáda využila možnosti obsadit naši republiku, protože jsme do té doby byli jediní, kde na hranicích se západem neměla svou techniku a vojsko.

Že západ proti vpádu rudých hord k nám nic nepodnikne, si Rusové již ověřili o několik let dříve. To v roce 1956, když hájili svými tanky socialismus v Maďarsku. My dopadli ještě dobře, protože v Maďarsku používali ženy a děti jako živé štíty, kterými dobývali fabriky obsazené "rebelujícími" dělníky. Jak se ukazuje, živé štíty se osvědčily, a tak jsou v různých modifikacích ve světě terorizmu používané dodnes. Vím, že tu byly také oběti na životech, ale takový masakr, který předvedly rudé hordy v Maďarsku, to přeci jen nebyl.

Čtyřicet šest let není mnoho, ale někdy se mi zdá, že jsme snadno zapomněli. Zapomínáme na to, čeho jsou Rusáci schopní. U nich vede stát veřejně přiznaný agent KGB, který umí tak přesvědčivě lhát, že mu západní naivkové říkají šachista. Jako šachový velmistr vede válku neválku s Ukrajinou. Obama asi netuší, že Putin jeho reakce jen testuje. Mezi tím rozvíjí vztahy s Čínou a jako protiváhu EU, buduje Euroasijskou unii a předpokládá, že bude silnějším soupeřem. My se zatím můžeme "těšit" na Evropský mat, kdy uzavře kohoutky plynu a ropy. Je mu jedno, zda bude strádat jeho lid, když mu nedá vše, co ze západu dovážel. On totiž sovětskij čelověk vydrží mnoho. Vždyť třeba dodnes v některých oblastech netuší, že skončila válka. Nebudu opakovat jaký obrázek nevzdělanosti nám nechali Rudí hoši v rozhlasové budově na Vinohradské, kteří ani neznalí čemu slouží WC, natož umyvadlo. Dokonce používali pouzdro basy jako záchod. A ti byli ze SSSR naším "vzorem"?

Na druhou stranu, to byla zvláštní doba. To jsme najednou byli na sebe hodní a dokonce si pamatuji, že i lidé v našem baráku nám nabízeli jídlo, když jsme se vrátili 24. srpna z přerušené dovolené na Nežárce. Ani rušičky nebylo možné zachytit, ovšem kromě Rádia Fltava z NDR. Škoda, že brzy zapomínáme. Tím nechci říkat, že bychom měli být vděční za nějaké útrapy jen proto, abychom drželi při sobě.

Když se na Pražské jaro podívám dnes, jsem rád, že to nevyšlo. Samozřejmě to vyjít nemohlo,  ale... Ten systém byl nereformovatelný a přes všechno s naším pseudokapitalismem jsem rád, že jsem se toho dožil. Naříkáme na nedostatky a sviňárny v politice, ve státní správě a já nevím, kde ještě. Nadáváváme na ty námi zvolené a zapomínáme, že jsou to obyčejní lidé, kteří třeba kdysi z prospěchu vstoupili do KSČ a proto vědí, kdo kdy kde a co pro ně může udělat. Nikdo se nepodiví, proč se nedostane na kandidátku čistý a poctivý člověk. Je to tím, že jsme zvyklí čekat, že někdo za nás to či ono zařídí, ale nahlas říkáme, že politika je špinavá věc. A dokud se budeme dělit na ONI a MY, pak budeme dlouho čekat, že prospěcháři vymřou. Původně jsem si myslet, že mladí pochopí, jak se může poctivě vládnout, ale zapomínám na výchovu v rodině. A syn vyčuránka záhy zjistí, že sice s poctivostí dojde dál, lépe se mu spí, ale že víc peněz bez práce je přece jen lepší.

Myslím, že se přece někdy ten začarovaný kruh musí přerušit. Jen aby to nebylo v momentě, kdy k nám přeteče válečná vlna z Ukrajiny. 

20. 8. 2014 IR

*********************************

Když se domnívá astrolog, že snědl všechnu moudrost

Ohromující zjištění filozofa Baudyše o sestřeleném letadle. Pátral a toto pak napsal 25. 7. 2014 16:32 v Parlamentních listech: Já vidím jen zjištění, že si pan filozof v těchto vedrech přehřál mozek při psaní následujících řádků…

Hroutící se Západ potřebuje válku. Proto jde Západu o vyprovokování války a zatažení Ruska do konfliktu. Takto vidí nebezpečnou realitu Antonín Baudyš, syn bývalého ministra obrany, dnes astrologický poradce, filosof, teolog a také člen Pirátů. Jedním dechem zároveň ale uklidňuje všechny, které informace o světu na prahu války ničí. „Válka nebude.“

Protože ani ten největší blb by nevymyslel takovou zhovadilost. Jistě jako jeho tatík, který málem sestřelil letadlo, ve kterém letěl, předpovídá magorům budoucnost. Asi z hvězd usoudil, že prcek Putin je mírotvorce.

Nedočetl jsem celý blábol astrologického poradce, protože se mi z toho dělalo nevolno, naštěstí mě uklidnil komentář Jefima Fištejna na stanici Plus Český rozhlas, který si dovolím celý ocitovat, protože tato stanice není všude slyšitelná:

Málokdy jsou američtí komentátoři tak jednotní ve svém názoru na dění na východě Ukrajiny jako nyní. Spektrum jejich názorů se dá redukovat na jeden všeobjímající závěr: Putin zahnal sám sebe do kouta.

Kupříkladu Anne Applebaum, velká to znalkyně ruských poměrů, vyjadřuje v posledním čísle onlinového magazínu Slate jednoznačné a pro ruskou stranu nelichotivé mínění: „Sestřelení letadla je přímým důsledkem ruské invaze na východní Ukrajině, jejímž cílem bylo navození právního, politického vojenského chaosu. Bez tohoto chaosu raketa typu země-vzduch by nikdy nemohla být vypálena na civilní dopravní letadlo. (…) Teď už se my Američané nemůžeme tvářit, jako že nevíme o tom, že v Doněcké oblasti probíhá válka, nebo že se nás v podstatě nedotýká.“ 

Anne Applebaum ví, že na místě neválčí jednotky ruské armády, ale žoldáci naverbovaní, vycvičení a ozbrojení nejtěžšími zbraněmi na území Ruska a pak vyslaní na Ukrajinu. Ve všech článcích je řídí ruští vojenští operativci, takoví jako Igor Strelkov, plukovník KGB se zkušenostmi z obou čečenských válek, anebo Vladimír Antiufejev, který v roce 1991 vedl pokus rižské KGB o svržení nezávislé lotyšské vlády. 

Posíleni místními kriminálníky tito ruští „psi války“ obsadili úřední budovy a politické instituce ve snaze delegitimizovat ukrajinský stát. Státem kontrolovaná ruská média jim v tom vehementně pomáhají tím, že veškeré orgány ukrajinské státnosti opatřují označením „nacistické“. 

Za kouřovou clonou nehorázných lží a smyšlenek Rusko cynicky vyzbrojuje tzv. „domobranu“ nejsofistikovanějšími zbrojními systémy včetně protiletadlových, jako byl komplex, který sestřelil nešťastné civilní letadlo na lince MH17. 

Přitom už před dvěma týdny se ruská média hemžila fotkami raket typu BUK, jež tzv. „separatisté“ údajně ukořistili ukrajinské armádě. Nyní lžou do očí, když zpětně tvrdí, že se nám to jenom zdálo, uvažuje Anne Applebaum. Tento zločin se mohl odehrát v záměrně navozené atmosféře nezákonnosti, působení n